S mou věrnou se pak přesouváme do jiného podniku, kde nás čeká její školkový manžel (ve školce se prostě jednoho dne nechali oddat za dřevěným domečkem a od té doby si občas rádi vystřelí ze svého okolí a hrají si na manželský pár, součástí tohoto imaginárního neplatného manželství jsou i pravidelné příspěvky na sociálních sítích ze společně navštívených kulturních akcí a jiných taškařic). Večer je ve stylu GTI s okurkou, takže to máme i se zdravou večeří :-) Seznamuju se se zbytkem kapely "manžela" mé kamarádky a do rána nasávám skvělou atmosféru s lidmi, kteří hrají, skládají, malují, tvoří...
Po pár hodinách spánku se probouzím do pracovní soboty. Spolu s rodiči skládáme novou šatní skříň. Ložnice tak získává úplně jinou atmosféru, konečně působí zabydleně. Těším se, jak budu systematicky rovnat voňavé komínky oblečení :-) Peru jednu várku prádla za druhou, věším na venkovní sušák a uživám si paprsky slunce. Party girl je tam tam. Měním se střídavě v Kutila Tima a dobrou hospodyňku, která mezi praním a tříděním součástek skříně odbíhá k vaření poctivého guláše. Po odpolední siestě nahodím sportovnější look, tenisky, teplou vestu a procházkou mířím pod les za městem, kde máme grilovačku s přáteli z pátečního startujícího večírku. Slunce mě příjemně oslňuje, ze sluchátek mě provází moje oblíbené diskotékové hity a já míjím všechny ty romantické páry, lidi venčící psy podél řeky a myšlenky nechávám jen tak líně plout. Na místě mě čeká obří stůl plný jídla, každý přinesl svou špetku do mlýna. Ochutnáváme steaky, obyčejné špekáčky, sýry, zeleninu, olivy. Povídáme si. Borec, který se stal součástí této naší tlupy teprve nedávno, se chopí kytary a všechny přítomné omdlévají :-) Nakonec sedíme u ohně s kytarou div ne do svítání. Kéž by tohle nikdy neskončilo...
Neděle mě vrhne do zcela jiného světa. Dopoledne mě budí smska od kamaráda z jižní Moravy, že už dorazil do našeho města. Rychle vstávám, snídám, mezi oblékáním a přípravou věcí na výlet usrkávám kávu. Za půl hodinky už stojím v centru města a vítám se s Martinem a Janou. Jdeme po stopách středověkého mučení a pohřbívání v našem městě a dalších zajímavých místech spojených se smrtí. Morbidní? Možná... Jana se tématem dlouhodobě zabývá. Martin jezdí s ní a šíří svůj zenový klid. Oba ulítávají na alternativě a východních učeních. Procházíme kolem pranýřovacího kamene, zastavíme se na místě, kde popravovaly pány, dovedu je ke katovně, míjíme městský i židovský hřbitov. V parku usedáme na klidné místo a Martin kouzlí se svým ubrousku prostři se... Podává se vynikající čaj... Misku sdílíme všichni tři, usrkáváme, přemýšlíme, mluvíme, jsme tiše... Vždy, když nás k tomu místo vybídne, sedneme si a připravíme další várku čaje. Vyvrcholením výletu je výšlap na vyvýšené místo, z nějž je naše město jako na dlani. Cestou k němu mě Martin učí proutkařit a světe div se, během hodiny se mi proutek sám od sebe kroutí v rukou. Emotivní loučení na nádraží a nedělní zklidnění před začátkem pracovního týdne.
Pondělímě vítá pracovním mailem, kde mě paní z konkurenční služby žádá o aktivní účast na semináři a workshopu pod záštitou asociace. Během hoďky je vše domluveno a 13. 9. mě tak čeká mé první veřejné vystoupení v roli přednášejícího :-) Neuvěřitelné! Den plyne jako po másle. Odpoledne vyrážím do "pátečního" baru vyzvednout zapůjčené sektovky a barman mě zláká na tři skleničky vína, které se zvrhnout do zvláštní diskuze, která mě nutí přemýšlet nad tím, co dělám ve vztazích tak nějak špatně... V trochu nostalgickém rozpoložení usínám a nabírám síly na další dny.
Úterý plyne pracovně opět v pohodě. Pondělní seznam úkolů na celý týden pomalu ubývá a můj pracovní diař září zeleným zvýrazňovačem, který se po stránce projde vždycky, když je daná věc hotová. I tak nemůžu dočkat konce pracovní doby. Doma shazuju business outfit, oblékám sporotvní legíny, tričko, mikču a bundu. Venku sice pořádně fouká a trochu se mračí, ale ani to nás s partou nezastaví, abychom nepodnikly výlet na kolách. Letos poprvé sedám na své stařičké kolo a jedu pro kamarádku. Před domem čeká ona vyzbrojená podobně jako já a pro mě nový kamarád na skútru. Divím se, že nemá kolo stejně jako my. Ovšem pak mě to začne bavit. Jedeme jako princezny na kolách a David nás doprovází na motorce. Baví nás reakce lidí a celková atmosféra výletu. Cestou vyzvedneme další kamarádku přímo v práci, která musela tudíž i do práce na kole a svištíme dál. Končíme na našem grilovacím stanovišti, kde se odměňujeme dobrou zelňačkou a pivínkem. Dám dvě piva, aby moje 15kilometrová snaha nepřišla až tak vniveč a za tmy svištíme zpátky k domovům. Tentokrát s dalším mužským doprovodem, který naši "kolonu" uzavírá svým Golfem. Legraci nám na chvíli zarazí městská policie, ale ani to nám náladu nepokazí. Příjemně unavená usínám s kočkou kolem krku.
Středa je ve znamení setkání s Méďou, který má pro mě nový telefon. Musím za ním trochu popojet... Takže si užívám cestu vlakem s kelímkem lattéčka. Vysypu Méďovi zbytek výplaty a zkouším se zkamarádit s novým přístrojem. Popíjíme dobrou kávu v mé oblíbené kavárně, načež se vydáme na procházku nádherným parkem. Kdyby mi v době, kdy jsem psala svůj první blog na píše, někdo řekl, že takle bude pravidelně vypadat naše setkání, nevěřila bych. Všechno má svůj čas... Nový mobil mě pohltil. Do půlnoci ležím v posteli, klikám a stahuju další a další aplikace...
Čtvrtek ťuká na dveře a já mám pocit, že ani nevím, jak se to stalo. Pro mě tentokrát poslední pracovní den. Připravuju rozpis služeb na další týden, třídím dokumenty, dotahuju pracovní úkoly a těším se na odpoledne a hlavně na večer! Po práci běžím na kafčo s těhotnou kamarádkou. Dáváme silné presso pro mě a nejslabší možné latté pro ni :-) Smějeme se, vzpomínáme na naše letní zážitky, její svatbu, trošku zdrbneme práci (jsme totiž něco jako kolegyně, ale nepracovaly jsme přímo spolu). Slunce nás krásně hřeje, vychutnávám si lahodnou kávu a při hovoru pozoruju cvrkot města. S blížícím se večerem se přesouvám domů, abych přehodila oděv i kabelky a vyrážím pro změnu pro mou nejvěrnější a vyrážíme na koncert Borise Carloffa do Kaple božího těla v Olomouci... Neuvěřitelný zážitek!!!!!!!!! Nedokážu nic jiného než nehnutě stát, nořit se do atmésféry kaple, střídavě se upřeně dívat na sochy zahalené do pláten, na neustále se pohybujícího se Borise, na neskutečně atraktivní a dokonalou Terezii Kovalovou... Hlavou mi běží strašně moc myšlenek, inspirací. Po koncertě sleduju studentskou a mezinárodní atmosféru celého AFO festivalu. Ačkoliv se mi nechce, poslední vlak nás unáší zpátky do našeho města.
V pátek ráno sedám do auta a společně s mojí výbornou kamarádkou Míšou a společně s mamkou odjíždíme na dámskou akci u našeho kadeřníka. Víteček mi vytvoří krásné duhové ombré ve fialových odstínech... S novými vlasy kráčíme centrem jihomoravského městečka a k obědu vychutnáváme dokonalou italskou kuchyni. Při obědě nás zláká opět krásné počasí a vymyslíme výlet. Navštívíme nedalekou Modrou (též Modru) a archeoskanzen. Rázem se propadám do pravěku, hladím pobíhající kozy, usmívám se na "školku" malých prasátek, vyšplhám si na rozhlednu, snažím se číst staroslověnštinu, v myšlenkách se vracím k svému někdejšímu studiu teologie. Konečně plním úkol doktora Hrdličky a navštěvuju základy snad úplně prvního kostela v našich zemích. V kopii tohoto kostelíku se upřeně dívám na ozdoby z břečťanu s bílými mašlemi a zasním se... Svatba v tak mystické stavbě musí být úžasná! Téma svateb mě ještě jednou dohoní, když se s Míšou po návratu z výletu přesuneme na sraz zdravého jádra žen ze základní školy. Další z nás čeká "mimíííííska", je neskutečně normální, nohama na zemi i přes 4. měsíc a padne i téma svateb. Nostalgický večer u vínka se pomalu přehoupne do noci. Je čas jít spát...
Sobota mě zláká k chvilce u kávy a počítače, kdy mi dojde, že jsem vám už opravdu dlouho nenapsala nic kloudného a tak si řeknu, že je nutné vám vylíčit, proč momentálně nepíšu. A vzniká tento článek...
P. S. Snad jste se někdo nepokoušel spočítat množství alkoholu a káv... Ale znáte to: "Žádný nezapomenutelný zážitek nezačíná - seděla jsem doma a pila pomerančový džus -"
Mějte se stejně krásně jako já poslední dny, měsíce a rok(y).