sargo: Stav "nevím co chci" je smutná konstanta nesmírné spousty lidí, kteří neřeší přímé existenční nebo zdravotní starosti. Taková daň za civilizaci, řekla bych Navíc vcelku bych řekla, že víš, co chceš, nebo jsi to alespoň věděla na začátku. Jen to asi nebylo plně v souladu s daným stavem věcí a možná ani tvou povahou, a nejspíš ani vzájemně mezi sebou. Idealizovaná verze vztahu mi ale pořád připadá v jeho počátcích úplně přirozená, kdy už se taky plně ponořit do toho druhého
Jen je blbý, když tempo a styl těch dvou není sladěné, no. Nelámala bych to přes koleno. Byla tam vůbec nějaká klidová fáze, kdy jste jen tak všedně žili?
(Po pravdě, například záchvat typu "budu dokonalá hospodyňka" mě chytá v nepravidelných a různě dlouhých intervalech dodnes - ve skutečnosti asi takovéhle věci s aktuálním vztahem nesouvisí a jsou univerzálně přítomné v osobách ženského pohlaví, i těch, které se do důchodu nenaučí utírat prach. Jsou ale praktické v tom, že důkladně vygruntuju a zavedu do jídelníčku pár nových receptů. Již se jim nebráním, ani nedoufám, že mi vydrží. )