"Vytvoř pevné základy, které unesou tvé budoucí touhy a cíle."

mow: Moc hezky napsáno, taky držím palce a vycákám tady pár svých myšlenek - děti mám moc rád, ale teprve před pěti šesti lety mi došlo, že jsou smyslem života. Nijak neodsuzuji ty, kteří děti mít nechtějí, v tom plně souhlasím s Ivou - pokud někomu děti nic neříkají, je lepší, ať je nemá. Ale celkově si myslím, že je bez nich život prázdnej.

Teď spoustu z vás naseru - myslím, že většinou chtějí víc děti ženský. Je to ženská, která iniciuje akt zplození, muž je takovej vykonavatel Těch případů, kdy pořízení dítěte navrhuje chlap, bude drtivá menšina.

Nechci se Raduš dotknout, ale věta na prvním rande, jestli chci děti, by mě asi vyděsila. Ať už jako chlapa nebo jako ženu a možná 75% lidí by to odradilo. Na první rande příliš zásadní otázka, která tam úplně nepatří podle mě. Možná je to ale lepší varianta než se odpověď dozvědět po letech vztahu a navíc úplně odlišnou od mých očekávání (vlastní zkušenost z doslechu, nechci rozpitvávat). Já se o tohle dost zajímám a musím říct, že ženských nebo i chlapů, který děti nechtějí, je naprostý minimum. To riziko, že potkáte někoho, kdo děti chtít mít NIKDY nebude, jsou jednotky procent. Maximálně. V téměř každý chrápe máma, je jen otázka, kdy se probudí, takže většinou se lidi liší v tom, KDY mít dítě, ne v tom JESTLI ho mít.

Hlavně starší generace nechápe, proč se nerodí víc dětí, furt všichni vysokou a kariéra. Blbost. To, že ženská pracuje, neznamená, že dělá kariéru. Kariéru dělá podle mě ten, kdo se to snaží někam dotáhnout, třeba manažerka, která je v práci 16 denně, baví jí to a chce být dobrá. Holka, co dostuduje vysokou v 25, má otěhotnět hned po škole? Za komančů se rodilo víc dětí, ale taky nebyla antikoncepce, dneska můžeme mít sex bez obav. Kdybych nebyl línej hledat, možná byste nevěřili, kolik bylo v 90. letech interrupcí (100 000), v roce 2016 pak 20 300. Takže lidi jsou furt stejní, jestli se dnes často nadává na generaci sobeckou, sebestřednou, může to tak být. Ale třeba jsme jen zodpovědnější. Líp plánujeme, protože proč bylo teda tolik potratů? Fajn, zčásti mohlo jít o nějaké vývojové vady, ale určitě ne ve všech případech. Dítě prostě není hračka, je to závazek a mělo by se plánovat. Chápu, že děti se rodily do daleko horších podmínek, do válek, bídy a rodily se taky. Ale není přece hřích přivést dítě do co nejlepších materiálních podmínek, ne?

Pro mě je asi nejdůležitější mít to dítě s tím PRAVÝM/PRAVOU. Je to tady samá ženská, takže budu psát pro ně. Abyste se o něj mohli opřít, aby se neroztekl při krizích a problémech jako máslo.

To, co teď napíšu, se netýká Raduš, ta by to zmákla i v těch 18, ale jinak jde i o psychickou vyzrálost? Když se díváte na dnešní 18-19letý lidi, většina v tomhle věku by děti mít nechtěla. A možná by na to ani neměli, protože jsou oni sami ještě dětmi. A přitom to není tak dávno, kdy se děti mezi 18. až 20. rokem rodily děti zcela běžně. Ono taky byla jiná doba. Dnes jsou děti daleko méně vedený k samostatnosti, jsou rozmazlovaný, spousta bydlí ještě ve 30 u rodičů, a přitom ty důvody nejsou jen ekonomický, ale je to o pohodlnosti. A s takovým "mamánem" chtějte dítě.

V roce 2016 se narodilo 112 663 dětí, což je nejvíc za posledních 6 let. Jasně, mezi lety 1989-1991 to bývalo každoročně cca 130 tisíc, pak to začlo zvolna padat, v letech 1995-2005 pod 100 tisíc (minimum byl rok 1999, kdy vykouklo z rodidel jen 89 471 kloučků), špičkou v novém tisíciletí byl rok 2008 (119 570). Takže to s těma kariéristkama a individualismem, kdy na první místo klademe sebe, nebude tak horký. A abychom nevymírali, chtělo by to průměr dvě děti na ženu a stabilně (to jest cca 150 tisíc kusů ročně), a pochybuji, že na to máme kapacity (porodnice, jesle, školky).

Těhu, ovu, manža, MUDra A taky držím palce, všechny čtyři