Moje osobní bible:
|
Článek Madame Chic vs. Hygge
Komentáře k článku: Madame Chic vs. Hygge
boudicca: Já mám Ikeu ráda. Jako první pochopili, že lidé nebydlí jen ve velkých prostorných sídlech, ale i v malých pidi bytech, do kterých je potřeba flexibilní a rozměrově nenáročné řešení, co nebude stát majlant.
Co se tvého dilematu týče, tak francouzskou kulturu mám velice ráda. Do Francie se ráda vracím, i když žít bych tam nechtěla. Osobně si myslím, že styl a la Madame Chic je uměle vykonstruovaná bublina, ve které naplno žijí leda tak potomci šlechtických rodů + ti, co se je marně snaží napodobit. Francouzský glamour interiérový design mi přijde do vlastního bydlení zoufale nepraktický, neosobní a svazující. V hotelu jej ale ocením, vypadá na první pohled pěkně. 
Skandinávie mi zase vůbec není blízká kulturně. Na severském bydlení se mi líbí, že pracuje s přírodními materiály a tím, co má člověk zrovna po ruce, včetně recyklovaných věcí. Tento přístup je mi podstatně bližší. Nadužívání pojmu "hygge" mi ale každopádně přijde hrozně srandovní. 
radus: Ikea... Přesně! Sbírala jsem tam maximum inspirace do prvního bytu 1+0 o celkové ploše 24m
S tou Francií ti nevím... Podle mě prostě mají tak nějak styl ve všem. Kamarádka má příbuzné v Toulouse (její švagrová si vzala Francouze) a miluju vyprávění, když se odtud vrátí - jídlo je obřad, vždycky dobré šaty, domácnost vyšperkovaná...
A Skandinávie přesně jak píšeš. Možná k tomu právě díky domku na vesnici dospěju, ale zatím mi to není blízké vůbec.
A o to nadužívání si podle mě říká samotná kniha, která ti na cca 200 stranách vysvětluje, co je a není hygge. To mě rozesmálo: Jít s přáteli do luxusního baru - řekněte, že to není hygge a najděte útulnou hospodu v jiné části města. Boha! Někde uvnitř mě je prostě touha po luxusu a zrovna třeba v restauraci si ho jednou za čas moc ráda užiju a v tu chvíli rozhodně nevyměním steak house s moderním designem za hipster palety Ale samozřejmě ráda navštívím i takovéto nějaké kavárničky...
boudicca: Já knížku nečetla, tak nevím, ale něco mi říká, že pro mě napsaná nebyla.
Ad Francie: Kamarádů Francouzů mám docela dost, mladších i starších. Většina je úplně normálních, stejných jako my, s tím rozdílem, že jídlo je obřad a víno se pije ke všemu. To potvrzuji. Opravdu stylové mladé Francouzky znám dvě, jedna je modelka a druhá Arabka z Alžíru. Zbytek je takový ...normální, co chodí nakupovat do stejných obchodů jako já a kvalitu nijak zvlášť neřeší. Ono asi i záleží, do jaké sociální vrstvy se člověk zrovna přivdá. Co jsem se ale koukala po ulicích, tak mi přijde, že styl ve Francii mají spíše starší paní - umí stárnout s grácií.
em: Já jsem v tomhle taky děsně rozpolcená. Obecně jsem vlastně rozpolcená a přesně proto se těmto "návodům na život" vyhýbám, i když bych v nich kolikrát mohla najít spoustu inspirace, moje blbost.
Přesně vím, o čem mluvíš . Já to mám taky tak. Jeden den chci žít ve velkoměstě, chodit na večírky, snídat prosecco, koncerty pětkrát týdně a druhý den se vidím v někde v Beskydech ve srubu s československým vlčákem, krbem a kotlem čaje z nasušených bylinek ze záhonku. Je to zajímavý to sledovat! A jsem zvědavá, kam nás to zavane. I když ty už ses zavanout nechala a cítím v tom právě ten dobrý průsečík!
lvice: "Vypadat za všech okolností co nejlépe a všemu dát aspoň kapku stylu." Ano, to jsem přesně já. Potřebuju mít všechno perfektní, sladěný, černou linku na oku, rtěnku, nehtíčky, perly, podpatky. Vím, jak na to. Jen nevím, kde na to vzít peníze.
Překvapivě ale nemám ráda luxusní okázalé podniky. Cítím se mnohem lépe v tmavých hospodách s dřevěným nábytkem a normálním jídelním lístkem ve stylu nakládaný hermelín a buřty na pivu. A stejně tak to mám s muži. Radši dřevorubce než někoho, kdo si zakládá na tom, že rozumí kávě a vínu.
Kdyby se mi někdo rozhodl zaplatit rekonstrukci bytu, určitě bych volila francouzský glamour okořeněný špetkou orientu
radus: S "Vím jak na to. Jen nevím, kde na to vzít peníze." naprosto souhlasím
Podniky můžu obojí... Opravdu ráda si užiju nějaký ten luxus, ale moc ráda taky zapadnu do nějaké temné hospody a ten hermoš nebo utopence si dám! A muži... Ach... Randila jsem s Manažerem a málem jsem pošla z toho, jak jsem nemohla vyjít v legínách a delším topu, protože legíny jsou přece tepláky a musím jít v šatech. To je i na mě moc. Mnohem raději mého milého, který dokáže odložit monterky a obléci si Bandiho oblek...
Francouzský glamour okořeněný špetkou orientu je přesně to ono!!!
Překvapuje mě, jak moc se shodneme, Lvice 
lvice: No vidíš to.
Nemám ráda, když se chlap sere do toho, co si bere ženská na sebe. Já kritizuju oblečení lidí jen v opilosti. Za střízliva předpokládám, že to, co si vzali na sebe, si vzali proto, že se v tom cítí dobře. Za nedostatek vkusu nikdo nemůže.
Nedávno jsem si pustila Šunku, šunku. Dokoukala jsem to, ale nechápu, jak zrovna tohle může být něčí oblíbený film 
radus: Šunka, šunka!!!!!!!!!
To je prostě artovka. Moderní drama, tragédie. Božský Javier a božská Penelope. Ale můj milý to taky nerozdýchal. Užívám si jej tedy sama
hablina: Také jsem si pořídila knížku o hygge a zjistila, že pro mě je zcela zbytečná, neb - aniž bych to tušila - hygge je mým životním stylem snad odjakživa. Jsem prostě napřed (minimálně o dvacet let) a úplně in 
radus: Tak Madame Chic doporučuju a klidně hned celou tu sérii, mají to krásně udělané v krabici s mašlí. Je moc fajn, že to není jen příručka, ale že je doplněna fakt vtipnými příběhy autorky z pobytu ve Francii. Božské!