"Vytvoř pevné základy, které unesou tvé budoucí touhy a cíle."

mow: Hezký a zároveň smutný, myslím hlavně tu úvodní část. Smrt je zvláštní. Viděl jsem příběhy spousty lidí, kteří přežili svou smrt, a otevřelo jim to oči. Pak najednou začali žít, dělat to, co považujou za správný, protože si uvědomili svojí vlastní smrtelnost. Uvědomí si, že je to jejich život, a že ho mají žít především podle vlastních představ, protože až se ocitnou na konci života, budou bilancovat, jak žili.

Žiješ dobře, Radko. Zároveň mám ale pocit, že žít podle svých představ, chce velkou odvahu, a občas to může vést ke konfliktům. To třeba v případě, že okolí nesdílí tvůj pohled na život, nesouhlasí s tvými plány a postoji, takže někdy žít podle svých představ může vést k tomu, že si člověk pošramotí vztahy s okolím, nebo ho okolí nařkne i ze sobectví. U mě na blogu mi psala Thetis, že když člověk dělá to, co ho dělá šťastným, pak dělá šťastným i své okolí, protože to by zase mělo byt šťastné, že je šťastný dotyčný. To je ale teorie, praxe bývá často jiná.

Co když člověk narazí na odpor či nesouhlas okolí? Má i tak jít za tím, co považuje za správné, třeba i za cenu toho, že to rozklíží vztahy s blízkými? Myslím, že někdy může být ta hranice mezi osobním štěstím a sobeckostí velice tenká, řekl bych, že většina lidí žije podle představ druhých, nikoliv podle svých.