Příběh strachu

Nedávno přišla moje kamarádka naprosto vyděšená s tím, že našla své zvonky označené červenou fixou, že vše řešila s policií, protože není v domě jediná a vypadá to jako tipování bytů na vykradení. Policie ji řekla, že to vypadá velmi amatérsky, ale že tedy posílí hlídky v této oblasti a dál se uvidí.

Kamarádka nelenila a objednala si poplašné zařízení do bytu, vyměnila zámky za mnohem bezpečnější, dceři zakázala chodit bez jejího doprovodu ven. Všechno nafotila a přinesla nám to ukázat. U kávy a cigárka vyděšeně říkala, jak se hrozně bojí, že je ji jasné, že jsou ti *píp* migranti, čmoudi a jiná havěť. Abyste rozuměli, ve městě máme poměrně rozsáhlou průmyslovou zónu a levná pracovní síla se sem jen hrne. Ve městě slyšíte čím dál častěji moldavštinu, rumunštinu, ukrajinštinu, ale potkáte i Mexičany a jiné národnosti. Ubytovny rostou jako houby po dešti a tato kamarádka dělala pokojskou na jedné z nich. Řeknu vám, jen dvoje prázdniny jsem uklízela pánské šatny v jedné průmyslové firmě a rozhodně chápu její rozhořčení nad tím, jaká jsou muži prasata. Nicméně, že by je zajímala pokojská potažmo spíše uklízečka z ubytovny natoli, aby ji stopovali, zjišťovali kde bydlí a taky to, kdy je a není doma?

Včera jsem přišla z práce a chtěla jsem zkontroloval "ukazatel úklidu" na patře. A co to nevidím! Na mém a sousedčiném zvonku červené křížky lihovkou. Stejné jako na fotkách kamarádky! Tak a je to jasné. Já jsem v práci, sousedka jela hlídat vnoučata do Prahy. Jediný neoznačený zvonek má sousedka vedle mě, stará paní, která kromě návštěvy kostela a obchodu nikam nechodí. Dech se mi zrychlil. Odemkla jsem byt a měla jsem pocit, že musím okamžitě zkontrolovat, jestli mám vešekré vybavení, jestli mě náhodou nevykradli! Sakra! Co teď?! Ne, klid. Nejdřív to ověřím... Vyběhla jsem na chodbu, řádně zamkla a seběhla tři patra níž. Ve všech je někdo označený lihovkou. Neee, to není dobrý. Počkat! Kamarádka říkala, že měla i zvonek venku. Dobíhám až do přízemí a kontroluju venkovní zvonky div se nenatáhnu na zledovatělém povrchu. Nejsou tam. Uf!

Odemykám vchodové dveře a v tom si na nich všimnu zprávy o odečtu plynoměrů a čas je poznačen černou a červenou lihovkou. Hmmm... Než začnu panikařit a oznamovat na policii, že tady byli taky... Dočkám plynaře! 17:00 se rozdrnčí zvonek a tam postarší pán s přístrojem na odečet plynoměru. V druhé ruce červenou lihovku. Nechám si odečíst naši spotřebu a říkám: "Pane, jen tak náhodou, nenzačíte si zvonky tou vaší červenou lihovkou?" Pán nepříjemně: "No a co jako? Víte kolik je tu bytů a každej druhej si nedá jmenovku na byt a zkuste si spárovat, na koho ten byt je napsaný a kdo tam skutečně bydlí!!!" Usmála jsem se a říkám: "A byl jste cca před měsícem odečítat na adrese xy?" Pán zase poněkud rozmrzele: "No, jasně, že byl. Víte kolik já mám paneláků?" Usmála jsem se ještě víc doširoka a říkám: "Zkuste to příště říct aspoň domovníkovi, nikdo o těch vašich značkách neví a na té předchozí adrese jste už nahlášený na policii jako tipovačka na vykrádání bytů." Pán šel div ne do mdlob. Já obeslala kamarádku, že se může přestat bát, protože ty značky znamenají pouze to, že osoba bydlící v bytě je shodná s osobou hlášenou na správě bytů :-D

Tak až se i vy příště vyděsíte k smrti, nezapomeňte:

"Nevěř všemu, co vidíš. I sůl vypadá jako cukr."

Připomenu si to i já sama, protože se musím smát sama sobě, když si uvědomím, jak lehko jsem nalítla na "strach z migrantů".

Zdroj obrázku: Pinterest