One man show hudebního génia

Včera jsem si dopřála jednu hudební lahůdku pod taktovkou nesmírného sympaťáka - Onřeje Rumla. Vy, co mě čtete déle, víte, že recenze na cokoliv psát prostě neumím. Takže se o to dnes ani nebudu pokoušet a budu prostě sypat všechno to, co ve mně doznívá po jedinečném kulturním zážitku.

S Ondřejem prostě tak nějak souzním. Nutno podotknout, že jsem bývalá sboristka a vždycky mám nutkání zpívat s ním :-D Fascinuje mě už jeho výběr písní, které si vybere k úpravě. A o inspiraci vlastní tvorby v různých etnických oblastech snad pomlčím. Koncert jsem navštívila podruhé a zase jsem si celou dobu říkala: hm, jakoby mrknul do mého Shazamu a ještě to hodí do takové podoby, že se mi při každém tónu nebo další vrstvě nahrávané na looper podlamují kolena.

Tak si to shrňme. Celý koncert odpálil písničkou Raye Charlese Hit the Road Jack, na kterou jsem už jako malá tančila rockec s dědou. 

Podobně jsem se zasnila taky u Stand by Me, kterou prožívám snad každou svatbu, na které zazní. Husí kůže na druhou.

Na koncert jsem tentokrát vzala i svého milého, jelikož jsem si říkala, že i jemu by se to mohlo líbit. No a hned v úvodu koncertu začala vtipně naše cesta do minulosti. Nejprve Ondřej vypálil Zimbaye, kterou jednak pohladil mé já (které v minulém životě muselo žít v Africe) a připomněl mi časy randění s mým někdejším Konžanem. A hned na to přihodil píseň inspirovanou Irskem, kde pro změnu žil milý se svou ex manželkou hezkých pár let :-D

Svou hudební genialitu předvedl Ondřej třeba na předělávce naši obyčejné dětské lidové Skákal pes ve zpětném chodu nebo Don´t worry, be happy v durovém i mollovém provedení. Obojí jsem znala z již minulého turné. Ovšem tohle se prostě neomrzí.

Všechno prokládal svým inteligentním humorem, výbornými až hereckými výkony, které z toho udělaly opravdu one man show v pravém slova smyslu.

Když jsem na začátku mluvila o tom souznění... Tak se k němu zase vrátím. Jako pubertální bláznivka jsem šílela z různých "španělských" songů. Až po shlednutí Dirty Dancing 2 jsem přišla na to, že to, co mě táhne je Kuba! Jak známo, Ondřej Ruml si vzal nádhernou kubánskou ženu. A tak asi není náhoda, že se rozhodl zpracovat taky jednu z neznámějších kubánských písniček: Chan Chan.Vzal za to tak, že mám chuť si zítra při pátečním večeru zajet do mého oblíbeného kubánského baru!

Zaznělo i něco, co si klidně dokážu představit na svém pohřbu (ale no tak, holka, co dělá paliativu, vždyť vás to nemůže překvapit!). Píseň Nebe, kterou navíc Ondřej nádherně uvedl parafrázováním pana Wericha. Totiž, že to nebe si v písni můžeme představit každý podle svého...

No a na závěr jsem se v duchu zase intenzivně obracela ke svým sborovým časům. Lion King jsem zpívala se svým nejpůvodnějším sborem. A nakonec přišlo pohlazení pro milovnici gospelu (a absolventku teologie, že jo)... Takový gospel po Česku: Štěstí zdraví aneb Tak trochu vánoční píseň. Je nádherná... A má i dokonalý klip. Tak se hezky usaďte, ztište, zklidněte a... Zaposlouchejte se. Ondřej Ruml. Můj český hudební genius.

Foto: Deník