Radus | Konec jedné kapitoly, začátek nové

Přemýšlela jsem, čím tento článek tradičně ilustrovat... Nenašla jsem nic přiléhavějšího než písničku Báry. Přijde mi fér vám blogovým přátelům oznámit, že odešel. Brzy to bude měsíc, co napouštím vanu asi tak o půlku víc a nemusím povlíkat peřiny dvoje a co se vyhýbám tý jeho nový, holce suprový, blonďatý. 

Zůstal mi kufr plný kostlivců zejména v podobě spoludlužnictví na hypotéce a vlastnictví půlky domu, která mi teprve od 6. 6. 2018 říká paní, a kterou teď budu nejspíš přepisovat své následovnici. Bylo to šílené. Proběhla jedna vážná hádka, dva týdny rozkolísaných vln a já věřila, že to dáme jako vždy. Po krásném víkendu v rodinném kruhu jen poslal sms, že bude pár dní mimo a pak si přijde pro věci. Mám si najít někoho lepšího, upřímnějšího a chtivějšího. Vesmír někdy funguje opravdu rychle... Takže mu tímto děkuji za skvěle formulovanou objednávku, kterou jsem vlastně jen potvrdila a vyslala. Věci si nakonec odstěhoval po týdnu. Poslední setkání bylo emotivní ze strany nás obou. O to víc mě dostalo na kolena, když už následujícího dne byl spatřen s novou, holkou suprovou. Tolik ve zkratce. Už se tím nechci zabývat. Probrečela jsem mnoho dní a nocí. Přestala jsem jíst a zhubla 10 kilo za tři týdny. Pomalu se však zvedám z popela a nechávám si zase narůst křídla. Nutno podotknout, že to, že mi to jde tak skvěle, je zásluhou především mých přátel, kteří se prostě kolem mě semkli a vrátili se i ti, s kterými jsme se roky neviděli. Jsou tady pro mě ve dne v noci, na slzy, na smích, na objetí, na všechno, co teď potřebuju. 

Všechno je jak má být... A nebo taky "Všechno je pro něco." jak říká muž, který mi týden po rozchodu neuvěřitelným způsobem vstoupil do života.  Představte si, že bych si svého ex skutečně vzala a nebo bych teď čekala dítě... Proklínala jsem všechno kolem sebe, proč zrovna já nejspíš nemůžu mít děti. Dneska jsem šťastná, že to nevyšlo, protože jak víme, odešel by tak jako tak a já bych zůstala sama s dítětem. Objektivní příčiny se nenašly, takže nade mnou asi fakt stáli všichni andělé, aby se to nestalo. Tohle prostě čeká na toho nejlepšího tátu pod sluncem...

A kdo že je tajuplným převozníkem? To si ještě nějakou chviličku nechám pro sebe... Ale nebojte, jistě se dočkáte a bude to opět velká story plná romantiky a neuvěřitelných náhod. Zatím se schováváme ve viruálním světě a užíváme si pátravé dotazy Twitřanů, jež nás obklopují :-)