Hitparáda mých ex

Nedávno jsem se s přáteli bavila o tom, jak jsem se naučila poslouchat drumy. Vášnivým požitkářem této hudby byl ex, s nímž jsem prožila nejdelší vztah. Paradoxně jsem této hudbě propadla až nějaký čas po rozchodu. V této debatě jsem se v hlavě ohlédla nazpět za hudebním vkusem svých ex a musela se smát. Nadhodila jsem to nahlas a v tu chvíli mi bylo jasné, že to bude článek na blog :-D

Luboš, který mě neúnavně balil od vesnické zábavy na všech "bečkách" (rozuměj akci, kdy se parta kamarádů složí na sud piva, které se točí do zavařovaček a sedí se do rána u ohně). Bylo mi 16 a po půlroce uhánění se to ve mně nějak zlomila a šla na rande. Vydržela jsem s ním rok a čtvrt s asi 10 rozchody :-D Pokud jsme spolu zrovna chodili, vodívala jsem ho na plech ožralého domů mamince. Přiskakovala jsem poskytovat první pomoc ve rvačkách jedné vesnice proti druhé, kdy teda větším rváčem býval jeho brácha. A pak jsem poslouchala, že se budeme muset rozejít, protože kluci v hospodě říkají, že jsem Ošklivka Betty :-D a on má navíc. Pochopitelně. V baru jsme nejčastěji tančili na romantický LAG song...

Vydržela jsem do Silvestra následujícího roku a dávala tomu poslední šanci. Šla jsem dost do sebe. Velmi mi to připomíná geniální popisy chystání se na radne mého nového objevu - Hánice z vesnice. Výsledkem mého šlechtění bylo něco neuvěřitelného - černé šislé džíny jsem vyměnila za krajkové punčochy, černou mini, kozačky, pásek s ostny a černý top. Luboš ve svých obligátních šusťácích nedorazil. Postupně mi kluci z party vyprávěli, kolik toho vypil v jiné hospodě a kolik hodin už chrápe na stole. Nevadí. Měla jsem dost známých i v hospůdce, kde jsem trávila Silvestra já. Najednou mě od baru zdravil slušňák polda a zval mě na panáka slivovice. Holka jako já se nebála vlka nic a tak si ťukla slivkou s ním i s jeho sličným kamarádem. Marcel, čau! Padala do nás jedna slivovice za druhou, vtípky, pohoda a smích. Marcel byl absolutně vystajlovaný - bílé tenisky, uplé modré džíny, červené tričko nechávající vyniknout jeho namakným bicákům, řetízek, upravené vlasy a zářivý usměv.

.. Ha, holka, tak na toho nemáš. Jenže se ukázalo, že mám. Prvním ranním domů a pak miliony smsek, večer rande. Žádná zasyflená hospoda, ale objednaný stůl v nekuřácké restauraci pro dva. O týden později pozvání k němu domů na film, kde mě čekalo rozsvícených 100 svíček. Pohádkový vztah na celý život. Dárečky, kytky, nekonečné milování od soumraku do svítání a pak další a další. Po třech měsících vztahu jsem se k němu odstěhovala ve svých čerstvých 18. O půl roku později jsem jela na pravidelný nedělní oběd k našim, bylo to po nějaké hádce na večeři se spřáteleným párem a já si řekla, že bude lepší, když prostě pojedu sama, oddechneme si od sebe a v pondělí něco podnikneme a zahladíme to. Přišla mi smska, ať už nejezdím, že mi ve středu doveze věci. Příští týden jsem potkala jeho auto na protějším sídlišti. Seděla jsem tam do tří do rána až konečně vyšel a ona mu mávala z okna. Hysterie. Konec světa. Někde tady vzniknul můj první blog...

No, dostávala jsem se z toho dlouho. Vlastně až v prváku na výšce jsem byla ochotná jít do nového vztahu. Na Líbím se ti mě oslovil kluk, který měl v našem městě pracovat. Voják. Scházeli jsme se vždycky v pátek, když jsem přijela z Prahy, chodili na drink, na šílenou diskotéku v podzemí města. Na Silvestra (jak symbolické) vyplynulo, že spolu s Rosťou chodíme. Pár týdnu na to přišla nezávislost Kosova a on jel na tři měsíce tam. Dala jsem mu náramek pro štěstí, hltala tady každou zprávu, čekala na povolený hovor. Když se vrátil, s vítáním trochu otálel. Šla jsem se zabavit na třídní sraz do maličkého baru v místě, kde jsme kdysi chodili na základku. Vyprávěla jsem o něm nadšeně bývalým spolužačkám až mi do toho skočila servírka, vytáhla fotku a říká: "Myslím, že obě čekáme na stejného muže." A to byl konec lásky.

Rosťu jsem potkala o pár týdnů později v jednom podniku spolu s jeho spolubydlícím Radanem. V tu chvíli jsem si uvědomila, že pokaždé když jsme kalili na bytě, tak jsem trávila neuvěřitelné množství času s Radanem. Ha! Radan byl zase vtipný a nějak vyplynulo, že ho někdy protáhnu městem, protože jako voják tady nesloužil dlouho. Vyměnili jsme si čísla a že si dáme vědět. Dali jsme si vědět asi tak do hodiny :-D. Měla jsem ho za pár dnů vyzvednout u bytu a ani nevím, jak se to stalo, že jsme se z bytu nakonec ani nehli. Málem jsme si vymluvili díru do hlavy a dopadlo to tak, jak předpokládáte. Další den jsme se měli vidět po jeho vyjížďce na motorce s kamarády. Jenže už se neozval. No, jasně... Takže jsme se spolu vyspali a už se neozve. Pecka. Díky. Jenže on na té motorce boural... Že je vám to povědomé? Ano, to je Méďa, o němž byl celý můj první blog, část druhého blogu a tak. Byl to vztah nevztah plný mého zoufalství, boje o muže, který nechtěl být nikdy nikým polapen. Mimochodem před pěti týdny jsem s ním zapila svobodu a před dvěma týdny ho nechala vzít si nejbáječnější ženu pod sluncem. Jediná, která ho dokázala zkrotit :-) Vídáme se někdy i všichni společně, včetně jejich úžasné dcery. Ano, ten hajzlík je dnes příkladný otec a skvělý chlap. A děsí se toho, že jeho dcera za 15 let potká někoho, jako byl on :-D My jsme po tom všem přátelé. Vážení, ale přesně 10 let vývoje.

Poznámka editora: Ve chvíli, kdy vzniká tento článek mi Méďa bez jakékoliv spojitosti posílá odkazy na youtube a komunikujeme skrz texty písniček. Tak asi tak daleko se dá dojít ve vztahu nevztahu, který byl úplně špatně. 

Když jsem zapíjela žal nad definitivním rozchodem s Radanem, pokukovali po mě dva týpci od stolu a nakonec mě od baru přetáhli k nim. Daniela jsem znala, Rastislava nikoliv. Přisedla jsem si a prokecala s nimi celou noc. S Rosťou jsme si vyměnili čísla. Hrozně mi imponovalo, jaký je hodňous. Pravý opak Radana. Ukázalo se, že Radan byl jeho instruktorem na základním výcviku. Nečekali jste nic jiného než vojáka, ne? Stále mi opakoval, že jsem mu sympatická, ale že nechce začínat žádný vztah, protože odchází zpět na Univerzitu obrany do Brna. No, držel dlouho... Po šesti týdnech odjel na cvičení a odloučení profláklo, že se milujeme. 17. července 2009 jsme si to vzájemně řekli a rozhodli se, že spolu budeme až do smrti smrťoucí. Sám pronesl, že pokud spolu vydržíme tři roky, vezme si mě. Tehdy jsem se tomu smála. Přestala jsem se smát po pěti letech, kdy jsme stále měli vztah na dálku, stále ho jeho rodina topila v dluzích a stále nezbýval x-násobek peněz, za který se údajně kupují zásnubní prsteny. Mazel, vždyť tu story znáte. Všechno nás to semlelo, já jsem se ve finále dopustila dvou nevěr a spousty aférek, protože jsem tak nějak nedokázala jinak říct dost. Obrovsky jsme si ublížili. Brzy to budou 4 roky, co jsme se za dramatických okolností rozešli a co se on údajně pokusil o sebevraždu ve službě. Nedávno jsme se viděli. Všechno je to jako bychom spolu nikdy nechodili, jako bych potkala kamaráda, kterého jsem roky neviděla. A po něm mi zůstaly drumy :-) Naše nejoblíbenjší písnička vyšla v rok našeho rozchodu a klip definuje podobně dlouhý vztah. Ještě dnes je mi úzko, když ty počty vykouřených cigaret, orgasmů, výletů, přečtených knih... v klipu sleduju.

Řadu vojáků přerušil Martin. Ten, o němž jste četli rok a půl na tomto blogu. Seznámili jsme se opět v jednom z barů. Druhý den přijel za mnou na brigádu - na stánek vánočních trhů. Šest hodin v minus šesti stupních celsia, mnoho propovídaných hodin, následně mnoho propsaných hodin na WhatsAppu, krásné Vánoce, únos do Benátek, taneční pro dospělé, plánování dalších dětí (dvě už měl - na konci vztahu se ukázalo, že asi mnohem víc než dvě), hypotéka a rekonstrukce domu. Ta romantická gesta na začátku: Nepřipomíná vám to něco? Vraťte se na úvod tohoto článku... S Marcelem si byli podobní fyzicky a spoustou drobných detailů... 

S hudbou je to těžší. Vždycky říkal, že nemá takový vztah k hudbě jako já. Nejednou poslouchal operu na ČT art, miluje všechno irské, ale jen jednou si pustil nějakou irskou metalovou kapelu, kterou teď nemůžu dohledat. Zbožňoval, když jsem si zpívala Adiemus. A párkrát jsem ho přistihla s Enyou :-) Tak jsem vybrala tu. Možná i ta hudební neukotvenost vypovídá něco o jeho osobnosti. Na sám závěr vztahu přiznal i Sabatony, ale ty už tady máme...

Tak jsem vážně zvědavá, jaký hudební styl mi vstoupí do života s příštím mužem :-)