Milimetr sem, milimetr tam...

8. listopad 2012 | 12.19 |

constructiongirl300Dalším mým vysněným povoláním byla architektura nebo vůbec stavitelství. Prateta dodnes vytahuje mé nákresy, které jsem jako malá vytvářela za škaredého počasí u ní na prázdninách. Pod vlivem svého lékařského snu jsem ještě navrhovala ordinace a celé nemocnice :-) Ale taky domy, chatky a tak vůbec. Ovšem opět mi nebylo dáno do vínku moc dovedností, které jsou k tomu třeba. Jsem sice kreativní, mám nejrůznější nápady, ovšem s realizací by byl problém. Ač jsem poměrně šikovná na kreslení, moje první pětka byla právě z rýsování ve 4. třídě. Nejsem ani dost trpělivá a ani moc talentovaná. Milimetr sem, milimetr tam. Matematika byl prospěchově můj nejhorší předmět právě od té 4. třídy, kdy učitelé začali opravdu známkovat. Většinu svých školních let jsem z ní na vysvědčení nosila trojky, na gymplu už jsem propadala. Dokážu sice myslet logicky, ale nedokážu to převést do čísel. Rozhodně pro mně platí věta, kterou řekl můj profesor matematiky na soukromé střední: "Matematika pro mě skončila ve chvíli, kdy učitel napsal na tabuli písmeno." :-) Mám obavy, že pro mě ještě dřív. Rovnice jsem řešila zcela mechanicky. I s násobilkou jsem měla velké problémy a dnes blahořečím kalkulačkám. Násobilku jsem se vyloženě učila jako básničku. Nedokázala jsem si představit třeba 5 x 5 teček. Říkala jsem si, že "pět krát pět je dvacet pět", což se rýmuje. Pár rýmovaček matematika opravdu skrývá.

Na vysoké jsem se dostala k předmětu o poruchách učení a chování a zjistila jsem, že mám celkem slušný náběh na dvě poruchy: dyskalkulii a dyspraxii. Vzhledem k tomu, že je otec těžký dyslektik a dysgrafik, má to i své genetické opodstatnění. Odmalička jsem měla problém třeba jen v Člověče nezlob se, jestli se za "jedna" počítá to pole, kde stojím nebo to následující a takových primitivní praktických matematických operací, které jsem špatně zvládala je víc než dost. Špatně se mi přičítá k osmičce například. No a dyspraxie (tj. porucha hrubé motoriky neboli velkých pohybů) je taky značná. Člověk prostě nedokáže chápat své tělo komplexně, nedojde mu, že se někam nevejde, neotočí se a tak. Často věci rozbíjím, jsem samá modřina. Jenže rodina i lékaři měli vždycky super vysvětlení na to, proč se to děje. Nosila jsem brýle, takže špatně vidím. Až jsem měla dobré brýle, s nimiž jsem vidět musela, svádělo se to na slepá místa, která nevidím díky obroučkům. Pak na to, že jsem rychle vyrostla a nezvládám korigovat pohyby.

V deváté třídě sice ještě padaly návrhy, že bych tu stavebku mohla zkusit, ale všichni, kdo byli při smyslech včetně mě to vzdali. Zůstala jsem u estetiky. Ráda budovy obdivuju, ráda je fotím. Dříve jsem je i ráda kreslila a malovala. Tak mě napadá, že bych se k tomu konečně mohla vrátit. No a posunula jsem se tak nějak k designu a aranži. O tom bude tak trochu další článek :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Milimetr sem, milimetr tam... tlapka 08. 11. 2012 - 19:02