Výkřik socky

20. březen 2017 | 14.44 | rubrika: Čím jsem chtěla být

Minulý týden jsem uveřejnila poněkud zoufalý článek Otevřená zpověď nespokojené socky, kterak je práce sociálního pracovníka bezva, ale člověk dost rychle hoří a bere za to míň než...

Otevřená zpověď nespokojené socky

13. březen 2017 | 12.09 | rubrika: Čím jsem chtěla být

jobsPatřím mezi ty, kteří nikdy nebyli nijak vyhranění a nikdy přesně nevěděli, čím chtějí být. Měla jsem spoustu snů a představ, ale nedostalo se mi úplně svobody v rozhodování, jakou cestou se vlastně vydám (říkám to po sté a jistě to zopakuji po sté prvé, vnímám to totiž jako velkou újmu). Sama říkávám, že bych si raději špatně vybrala sama a mohla nadávat sama sobě, kdežto takto si připadám už dobrých 15 let bezmocná. Taky si slibuji, že svým dětem do toho kecat nebudu.

Jako malá jsem chtěla být doktorkou, architektkou či designerkou, aranžerkou, archeoložkou a v neposlední řadě učitelkou v mateřské školce. Nicméně ve svých třiceti letech se živím jako sociální pracovnice (to "živím" je velmi nadnesené) a jako servírka/obsluha v cateringové společnosti.

Od léta jsem v docela radikální krizi.

Profesní okénko č. 2 - sociální v pečovatelské

4. červenec 2016 | 09.31 | rubrika: Čím jsem chtěla být

Včera jste si mohli přečíst o mé práci v cateringu, o obsluhování svateb. Dnes se pokusím vylíčit svou profesi, kterou se zabývám na plný úvazek. Pracuji jako sociální pracovník a vedoucí pečovatelské služby. Zřídila si ji naše nemocnice. Filozofií této služby je návaznost péče na léčebnu dlouhodobě nemocných, tzv. LDN nebo taky DOLOD. Ovšem pečovatelská služba pečuje v domácím prostředí a nejsou to zdravotní sestřičky. O převazy, injekci, inzulin a jiné věci se starají zdravotní sestry z domácí péče. Jezdíme většinou k seniorům, ačkoliv můžeme pečovat o kohokoliv od 27 let (samozřejmě to musí být opodstatněné).

Pečovatelky jezdí ráno naše uživatele probudit, pomoci s ranní hygienou, u více nesoběstačných uživatelů vyměnit inko pomůcku, nachystají snídani (často do postele, ale věřte, že když už potřebujete snídani do postele od našich pečovatelek, moc radost z toho nemáte), umyjí nádobí a jedou k dalšímu. V půl jedenácté přistaví auto ke kuchyni, naberou jídlonosiče s obědy a rozvezou v okruhu asi 35km. Při rozvážení obědů vyberou prázdné jídlonosiče, které pak vrací do kuchyně. Odpolední směna objíždí ty, kteří se sami nenají. To znamená, že pečovatelka naservíruje jídlo z jídlonosičů, popř. vlastních zásob, krájí na kousky, občas pomáhá dostat sousto do úst. V odpoledních hodinách se pak věnujeme úklidům domácností a procházkám s uživateli. To už je právě na mě, abych lidi naučila třeba na to, že tyhle neživotně důležité úkony děláme po odpoledních nebo mezi ranní péčí a obědem. Večer naopak ty vážně nemocné, obtížně pohyblivé a zcela odkázané na péči druhé osoby ukládáme do postele, nebo alespoň polohujeme, dělám večerní hygienu, podáváme večeři apod. Tak tolik obecně k činnosti pečovatelské služby a práci pečovatelek.

A teď tedy přímo o mé práci.

Profesní okénko č. 1 - catering

3. červenec 2016 | 15.54 | rubrika: Čím jsem chtěla být

Inspirováno Eithné. Od dubna do září téměř každý víkend vyjíždím s cateringovou společností někam obsluhovat svatbu. Nutno říci, že svatby odmala miluju. Jako čtyřletá jsem se účastnila svatby své tety a strýce a asi v osm večer bylo na čase mě uložit k spánku. Jela jsem tedy s prababičkou (ano, s babičkou Gretkou pro nejvěrnější) domů. Celou cestu jsem protestovala, že chci ještě tančit a že chci zpátky (Jak že se jmenovala kamarádka Daisy z Great Gatsbyho? Ano, jsem jako ona! Odmala little party never killed nobody). Ale i přes protesty mě odvezli s babičkou domů. Nechala jsem se tedy okoupat, obléct do pyžama a když se šla umývat babička, strhla jsem ze sebe pyžamo, narvala na sebe zpátky družičkovské šaty a vyrazila zpět na svatbu! Ano, byly mi čtyři roky. Udělat to mé dítě, mám infarkt! Babička mě chytla až za kostelem, což je tak 500m od domu . Dostala jsem pořádnou po zadku a napodruhé už se mi utéct nepodařilo. Dalším faktem potvrzujícím mou neutuchající lásku k svatbám traduje moje kamarádka, která o mě asi před deseti lety prohlásila: "Jo, Radka, tak ta má snad už i zasedací pořádek na svatbu, jen ten ženich jaksi chybí..."

catering 1

moje zatím nejlepší svatba - milí svatebčané, krásná nevěsta a hlavně genius loci...

Běžný den obsluhující slečny v cateringu

Nešika

14. březen 2013 | 10.26 | rubrika: Čím jsem chtěla být

školkaNevím, jestli to bylo vzpomínkou na mateřskou školku nebo tím, že se mi v té době narodila sestřenice, kterou jsem hlídávala a byla z malých dětí nadšená. Pak jsem hlídala taky bratrance a nabyla jsem dojmu, že to s dětmi

Sběratelka kostí

13. březen 2013 | 22.45 | rubrika: Čím jsem chtěla být

egyptDalší z mých vysněných povolání byla archeologie. Vůbec netuším, jak jsem si to v poměrně útlém věku mohla vymyslet :-) Historie mě vždycky bavila. Nadšeně jsem poslouchala výklady na hradech a zámcích a vždycky jsem toužila po nějakých těch faktech. To byl asi důvod, proč mě to tak fascinovalo. Prostě dokud mi nesdělili, že tam a tam našli ostatky panovníka a že podle nějakého výzkumu jsou jeho, nebyla jsem klidná :-)

Milimetr sem, milimetr tam...

8. listopad 2012 | 12.19 | rubrika: Čím jsem chtěla být

constructiongirl300Dalším mým vysněným povoláním byla architektura nebo vůbec stavitelství. Prateta dodnes vytahuje mé nákresy, které jsem jako malá vytvářela za škaredého počasí u ní na prázdninách. Pod vlivem svého lékařského snu jsem

Skalpel, prosím!

1. listopad 2012 | 16.39 | rubrika: Čím jsem chtěla být

MDxqxZavzpomínala jsem teda na své dětství a přemýšlela, na co jsem si hrála a co by tedy mohlo být tím pravým ořechovým. Jako první byla asi doktorka. Nejoblíbenější role a nejčastější hra. Léčila jsem všechny a všechno :-D Vzpomínám