radus: I po tom jsem pátrala... Od školky jsem si hrála na doktorku. Pak jsem měla úraz a od té doby omdlévám (čekám, kdy se k němu dostanu v regresce), takže se mi všichni smáli, že doktorkou nikdy nebudu... Ke konci školky jsem začala u tety ty nemocnice navrhovat Kreslila jsem nemocniční pokoje a umisťovala postýlky a noční stolečky...
Ve škole jsem už přestávala být sama sebou a chytala sny druhých... Takže jsem podle spolužačky chtěla být módní návrhářkou (ačkoliv jsem neuměla navléct jehlu). Chtěla jsem být tanečnice jako kamarádka. Když naši začínali s projektem na dům, tak jsem nutně musela být architektkou. No a v sedmé třídě mě uchvátila aranžerka. To estetično tam tak nějak mám...
Následně jsem se shlédla v hotelnictví a cestování. Ale taky tak nějak pod vlivem toho, že "jazyky jsou budoucnost" a tak... Nicméně je fakt, že servis mě baví dodnes...