Radus | Přihořívá... Hoří!

Nedávno jsem se vrátila z dovolené, od moře. Miluju, když můžu ležet na pláži, cachtat nohy v moři, poslouchat jak vlny naráží do skal nebo jemně šeptají do písku... V takové prostředí dokážu zapomenout na všechno. Dokážu získat patřičný odstup a nadhled. Tuhle dovolenou jsem si dopřála poprvé za dobu, co pracuji (tedy za dobu, kdy už nejsem ani trošku student a práce je moje hlavní náplň běžných dnů a týdnů...).

Když jsem byla na dovolené před pár lety (ještě s rodiči, byť už jsem dávno měla svůj život, ale bylo to pro nás oboustranně výhodné), studovala jsem a pracovala brigádně v malé hospůdce. Vrátila jsem se plná elánu. Do školy jsem šla s vervou. Do hospůdky jsem přivezla spoustu nových nápadů a kompletně předělala jídelníček (nabídku - samozřejmě že po konzultaci s šéfovou, i graficky). Nutně jsem potřebovala uklidit bar, udělat spoustu změn. Na dovolené jsem tehdy přečetla Čtyři dohody a jejich krátké znění jsme si vylepily se šéfkou v kuchyni (jsou tam dodnes, přelepené na nové vybavení, protože přežily i demolici staré kuchyně). Opravdu jsem dělala vše nejlépe, jak jsem dovedla, nebrala si nic osobně a tak dále a tak dále. Dokonce můj tehdejší krachující vztah dostal novou šanci. Pamatuju si, jak jsem seděla na schůdcích směrem k pláži a on volal, že se mu stýská. Tehdy jsem se rozhodla, že to ještě zkusíme a dala tomu další tři roky...

Stejné očekávání jsem měla letos. Jela jsem na svou první dovolenou s partnerem. Na dovolenou, kdy prostě zamknete kancelář a víte, že budete 2000km od ní. Dovolenou jsem si moc užila (a jestli se hecnu, napíšu o ní článek). Do vztahu to nepřineslo nic převratného a jak nyní - měsíc po dovolené - zjišťuju, tak do práce také ne.

Po měsící se koukám na ty fotky a přijde mi to, jako by mi někdo ukazoval jinou realitu, jako bych tam nikdy nebyla. Nepřivezla jsem žádné nové nápady. Chodím do práce, protože musím. Ráno vstanu a odcházím až co nejpozději to jde, protože se mi opravdu, ale opravdu nechce. Den v práci se snažím nějak přežít. Ale nic z toho, co dělám mě nebaví, naopak mě spousta věcí vysloveně obtěžuje, přijdou mi nesmyslné, často nevím "proč sem s tím ti lidi lezou". Papírovou práci odkládám asi tak jako odchod do kanceláře ráno... Až hoří termín, s nechutí zpracuji, co je třeba a odešlu nebo odnesu na patřičné místo. Měla bych být šéfová, ale momentálně nedokážu motivovat ani sebe, natož lidi pode mnou... Aha! Nemám žádné lidi pod sebou! Jednu pracovnici jsme museli propustit, jelikož se dopustila hrubého porušení pracovní kázně a druhá toho má asi tak plné zuby, jako toho mám já. Nevím, jestli je to jen zástěrka nebo to skutečně odnesla zdravím, ale přinesla mi nemocenskou a já jsem tady sama. Pečuju tedy o lidi, při chvilce nasolím razítka, vytisknu pár tabulek v Excelu a jedu dál. Takový trochu robot.

Na jednu stranu mi to díky práci v terénu utíká. Na druhou stranu si říkám, že bych svým diplomem mohla některému klientovi utřít zadek. Více o mé práci v článku, v němž je ještě znát nadšení, které fakt postrádám...

Zbytky zdravého rozumu si zachraňuju tímto blogem. Hledám lepší střípky dne, abych z nich vymyslela "Dnešní tip" a občas se zastavím a poznačím si do diáře nějaké heslo, které mi připomene, na jaké téma, že jsem to chtěla psát...

Jezdím si tak autem a snažím se najít odpověď na otázku: "Co bys chtěla dělat?". Nevím... Už 15 let to mám vědět a já to stále nevím. Jen vím, že už nechci řešit cizí problémy, hledat domovy seniorů a nebo umývat staré lidi. Dokážu to, zvládnu to, jsem milá a snažím se být taková, jakou pečovatelku bych chtěla mít třeba já pro svou babičku. Ale pak si zalezu do koutku a brečím sama nad sebou. Tohle není můj život. Ale kde teda je? Jak ho najít? Co změnit?

Pro začátek jsem odeslala přihlášku do Feng shui Academy. Jsem tak trochu ezo - najdete u mě karty Lenormand, kterých se občas ptám na roztodivné věci, občas rozsypu po prostoru sůl ne nedopatřením, ale proto, abych vyčistila prostor. Věřím, že prostě každý předmět, prostor či tvor vysílá nějakou energii, s kterou se dá pracovat... Tak jsem si dnes dovolila splnit svůj malý velký sen a zkouším to brát s feng shui vážně. Třeba pochopím, jak udělat změnu nejen v prostoru, ale především v sobě.