Profesní okénko č. 2 - sociální v pečovatelské

4. červenec 2016 | 09.31 |

Včera jste si mohli přečíst o mé práci v cateringu, o obsluhování svateb. Dnes se pokusím vylíčit svou profesi, kterou se zabývám na plný úvazek. Pracuji jako sociální pracovník a vedoucí pečovatelské služby. Zřídila si ji naše nemocnice. Filozofií této služby je návaznost péče na léčebnu dlouhodobě nemocných, tzv. LDN nebo taky DOLOD. Ovšem pečovatelská služba pečuje v domácím prostředí a nejsou to zdravotní sestřičky. O převazy, injekci, inzulin a jiné věci se starají zdravotní sestry z domácí péče. Jezdíme většinou k seniorům, ačkoliv můžeme pečovat o kohokoliv od 27 let (samozřejmě to musí být opodstatněné).

Pečovatelky jezdí ráno naše uživatele probudit, pomoci s ranní hygienou, u více nesoběstačných uživatelů vyměnit inko pomůcku, nachystají snídani (často do postele, ale věřte, že když už potřebujete snídani do postele od našich pečovatelek, moc radost z toho nemáte), umyjí nádobí a jedou k dalšímu. V půl jedenácté přistaví auto ke kuchyni, naberou jídlonosiče s obědy a rozvezou v okruhu asi 35km. Při rozvážení obědů vyberou prázdné jídlonosiče, které pak vrací do kuchyně. Odpolední směna objíždí ty, kteří se sami nenají. To znamená, že pečovatelka naservíruje jídlo z jídlonosičů, popř. vlastních zásob, krájí na kousky, občas pomáhá dostat sousto do úst. V odpoledních hodinách se pak věnujeme úklidům domácností a procházkám s uživateli. To už je právě na mě, abych lidi naučila třeba na to, že tyhle neživotně důležité úkony děláme po odpoledních nebo mezi ranní péčí a obědem. Večer naopak ty vážně nemocné, obtížně pohyblivé a zcela odkázané na péči druhé osoby ukládáme do postele, nebo alespoň polohujeme, dělám večerní hygienu, podáváme večeři apod. Tak tolik obecně k činnosti pečovatelské služby a práci pečovatelek.

A teď tedy přímo o mé práci. Za vzorový se vezmu některý den z prvních v měsíci. To totiž musím kromě zajištění organizačních záležitostí ještě udělat vyúčtování a další administrativu nutnou pro rozběhnutí nového měsíce.

Je sedm ráno, přicházím do kanceláře v koutku ředitelství celé nemocnice. Bez ranní kávy nezačínám. Zapnu konvici, zapnu počítač, pustím si Evropu 2 a otevřu služební mail (vím, že všichni antiprokrastinátoři a businessmeni říkají, že maily ráno jsou největší blbost a největší past, ale u mě to asi jinak nejde a nevadí mi to). Přišel mail z asociace poskytovatelů sociálních služeb - co, asociace připomínkovala zákonodárcům, výzva k diskuzi v intranetu, pozvánka na konferenci... Čtení na dýl, označím štítkem a vrátím se k tomu později. Auditorka (ve skutečnosti účetní, ale protože dělávala audit pro nemocnici, pojmenování ji zůstalo) píše, že se zastaví pro podklady, chce připravit vyučtování všech uživatelů, nové smlouvy s uživateli, dodatky, ověřit úmrtí klienta, nějaké pokladní příjmové a výdajové doklady.

Tisknu mail a odkládám na roh stolu, kde mám věci k vyřízení DNES. Píše dcera naší uživatelky, že jedou na dovolenou a potřebuje zajistit péči o maminku i o víkendu příští týden. Okey, plán péče jsem chtěla dělat později, ale když už se ptá, jestli je to možné, sednu na něj hned. Otvírám excel a v něm kouzelnou tabulku - vypadá jako rozvrh hodin, přičemž jedno okénko značí 15 minut. Do tohoto rozvrhu si značím pořadí a délku trvání péče o naše klienty. Kdo si mě pamatuje ještě z dob studií ví, že jsem v psaní barevný systematik. Takže každý můj uživatel má svou barvičku a jeho "okénko" vždy vyznačím barvou a jménem. Je to fajn pro rychlou orientaci. I z dálky vidím, že tam mám zelenou v úterý odpoledne a vím, že budeme koupat paní za pomoci rodiny. Aktualizuju tedy všechna okénka. Každou chvíli přijde pečovatelka, takže ještě ověřím, že skutečně péče trvají tak, jak si je značím, že se nikdo nezhoršil, nezlepšil. Víkend je už nacvakaný, ale půl hodinku ráno ještě vyšetříme a podání oběda taky zvládneme. Píšu paní mail, že zajistíme v takovémto rozsahu a přeji hezkou dovolenou. Předtím ověřím, že jsou v trezoru skutečně klíče od branky a bytu seniorky. Další mail je zápis z jednání na městském úřadě o komunitním plánování, vytisknu, vyplním všechny údaje v online podacím deníku, který mi přidělí číslo jednací, v další kouzelné tabulce v excelu zařadím dokument do seznamu, čímž mu přidělím spisovou značku, narazím obří podací razítko, založím do šanonu.

Blíží se osmá hodina. Pečovatelky mají plno a naše uživatelka si objenadnala odvoz k lékaři. Beru klíče od garáže, auta, svižně probíhám celý areál nemocnice, na jehož konci čekají naše auta. Zastavím ještě u příjmu pacientů v nemocnici a půjčuju si mechanický vozík, paní udělá jen dva, tři krůčky s chodítkem a s tím by se nám po nemocnici pohybovalo obtížně. Přijíždím k domu seniorky, parkuju zezadu, kde není schodiště. Obíhám panelák z opačné strany, abych zazvonila. Máme domluveno, že pořádně třikrát zazvoníme dole, mezitím si odemkneme vchod, vyjedeme nahoru a ona otevře byt. Paní stojí načančaná, oblékání ji prý trvalo více než hodinu. Drží se chodítka a opatrně nastavuje jednu a druhou nohu, abych ji pomohla do botů. Hotovo! Držím kabelku a jistím paní ze strany, aby si mohla zamknout. Otvírám výtah a čekám až paní udělá ony tři krůčky. Sjedeme výtahem, paní už je naučená, takže stojí se skládacím čangánkem, opřená o zeď a já vybíhám pro vozík do auta. Otevřít kufr, složit vozík, doběhnout pro paní. Paní si opatrně sedá a já ji pozpátku vleču ze vchodu paneláku. Pomaličku se přesuneme do auta, vozík házím zase do kufru a jedeme jako páni. Dorazíme před ambulanci a celá anabáze probíhá znovu. Dopravím paní výtahem až k ambulanci a nechám ji chviličku samotnou. Paní je ještě šikovná a nepotřebuje neustálý dohled. Mezitím přeparkuju auto jinam, abych nezavazela sanitkám. Povídáme si s paní o tom, jak se sem přistěhovala, že byl tatínek důstojník, jaký měli dům, že má rodinu daleko, jak se kdo pohádal kvůli majetku. V tašce mám své tři telefony: přenosnou pevnou linku, služební mobil, soukromý mobil. Čas od času zazvoní. Volá mi Mirka ze skladu: "Ahooj, nebude ti vadit, když ty dezinfekce a kancelářské potřeby naúčtujeme až do července a naopak jídlonosiče do června?" Pro mě za mě... Volá pečovatelka, že se nemůže dozvonit na pána. Hledám v mobilu telefon na syna a zkouším volat o pomoc. Syn si může vzít v práci volno a přijede otevřít a zkontrolovat, že je pán v pořádku. Za půl hoďky volá syn, že pán jen tvrdě spal a neslyšel. Volám pečovatelce a posílám ji zpět, aby udělala všechno, co je u pána třeba. Paní, kterou doprovázím je konečně na řadě. Opatrně najíždím s vozíkem do ordinace. Sestřičce a doktorovi říkám, že počkám na chodbě. Nepřísluší mi narušovat soukromí paní. Mezitím mi volá neznámé číslo - slečna by chtěla pracovat jako pečovatelka. Ověřuju si, že má kruz pracovníka v sociálních službách, případně je nedostudovanou zdravotní sestrou, podávám stručné informace o tom, jak to u nás chodí a prosím o zaslání životopisu na můj mail. Hotovo, sestřička otvírá ordinaci. Vyjedu s paní na chodbu. Skočím přistavit auto, vezmeme to celé znovu jen v opačném pořadí, jako když přetáčíte kazetu. Když přijíždím s autem zpět do areálu nemocnice, nechávám jej už poblíž naší budovy, u transfuzní stanice. Je to dobrá volba, jen pár metrů od vchodu. Za chvíli totiž začíná odpolední směna a tohle auto bude potřebovat. Šetřím čas pečovatelce.

Bude deset hodin. Uf! Telefony vyskládám hezky před sebe a ze skříňky si podávám hromádku výkazů za celý měsíc. Tentokrát 23 kusů. Na(ne)štěstí jsme měli malý pokles služeb a to dvojciferné číslo jsou tak z poloviny noví uživatelé, kteří ještě nevyužili velké množství služeb, takže se nenechám vyděsit a pustím se do práce. Kraj nám vytknul zaokroulování na čtvrt hodiny, které si stanovila moje předchůdkyně. Takže jsem předělala celý ceník, nechala ho schválit správní radou a teď účtuju po minutách. Většinou je nejmenší položkou pětiminutovka, která stojí 10,67Kč. Víte velmi mě zaráží, že kdekdo si v naší zemi může účtovat co chce, ale sociální služba ne. Představte si, že si objednáte instalatéra, on přijde, opraví co je třeba a pak koukne na hodiny a řekne: paninko, sice si beru 300 na hodinu, ale jsem tady 28 minut, takže 146 korun 43 haléřů prosím (střílím od boku, nepočítám to přesně). No reálně vám řekne o tři kila a jde, že?

Jenže já sedím, mám před sebou tabulku, která vypadá jako kalendář. Nahoře jsou jednotlivá data, vlevo úkony, které jsou nasmlouvané. Tabulka je vyplněna počtem minut, podle toho, co se který den u klienta dělalo. A já každou minutovou položku vezmu, přepočítám na peníze a vepíšu do jiné excelovské tabulky, která vypadá téměř totožně jako výkaz, jen obsahuje částky v jednotlivých dnech u jednotlivých úkonů a jmenuje se finanční účet. Každý výkaz takto zaúčtuju, vytisknu dvakrát, dám razítko, svůj podpis, papíry opatřím poznámkou "1x podepsat, 1x vrátit", u těch, co platí v hotovosti předepíšu pokladní doklad o třech kusech (originál a dvě kopie), u těch, co platí účtem připínám lísteček "informace pro platbu" - všichni mají ve smlouvách a vnitřních předpisech č. účtu a variabilní symbol... ale znáte to! Jsem mladá a jsem ráda, když mi přijdou všechny údaje na faktuře, ne tak postarší člověk. Takže jsem si natiskla tyhle chytré lístečky.

Až mám vyúčtovano, prosím příchozí pečovatelku o pomoc s kontrolou. Tam, kde je péče třikrát denně v téměř všech úkonech, udělá člověk snadno chybu. Takže mi diktuje minuty a já kontroluju částky. Uf, sedí. Dávám si pauzu na oběd, už taktak stíhám otevřenou jídelnu. Uvnitř potkám už jen saniťáky, kteří nestíhají podobně jako my.

Odpoledne věnuju přípravě nových výkazů na červenec. Takže každému klientovi vyrobit na míru onu kouzelnou tabulku. Jestli vás napadlo, proč neudělám jednotný obecný formulář, tak proto, že díky tomu "na míru" pečovatelka hned ví, co má ten člověk nasmlouváno a neposkytne tak něco, co nasmlouváno nemá. Ve finále to usnadňuje práci s informacemi všem a já tu trochu písmen navíc přežiju. Navíc s klávesovými zkratkami to jde už docela rychle a v podstatě jen kopíruju a upravuju kalendář dní (každý měsíc je prvního v jiný den, že :-D).

Práci musím přerušit, protože mám ještě objednáno sociální šetření. Volala dcera paní, že potřebuje zajistit péči o maminku. Ze zákona musím provést sociální šetření. Auta jsou v provozu, není to daleko, takže půjdu pěšky. I kdyby bylo... Otevřu skříňku a beru si dokumenty, které si ve volných chvílích tisknu dopředu, abych v těchto případech šetřila čas. Formulář pro zaznamenání šetření (údaje do smlouvy, co člověk zvládá a nezvládá sám, jaké má potíže, proč žádá o naši službu, odkud se o nás dozvěděl - kvůli statistice, o jaké úkony má zájem, co je jeho cílem, co odslužby očekává - podklad pro individuální plánování, jaké vidím rizika v souvislosti s poskytováním služby, jestli převezmeme nějaké klíče, odkdy službu začneme), 2ks objednávek stravy pro případ obědů, 2ks formuláře smlouvy, které dopíšu na místě rukou, 1ks 19stránkového vnitřního předpisu (budu muset předělat, protože VP pro uživatele má být jasný, stručný, výstižný), ceník. Vše uložím do tvrdých desek, protože často stojím nad postelí a píšu ve stoje. Nebo se stane, že domácnost vypadá tak, že byste si opravdu nesedli a pak jste rádi za své desky a čistou tužku a náhradní jednorázovou tužku pro klienta, kterou ihned likvidujete.(Samozřejmě ne před jeho zraky.)

Dorazím na šetření, vítám se ve dveřích s dcerou, vyzouvám se, pokračuju za ní do pokoje. V posteli mě čeká křehká stařenka. Přistupuju blíže, pomalu, klidným hlasem se představuju a očekávám, jestli zvládne podat ruku. Paní mi přisunuje židli a já začínám jednání. Povídáme si hlavně s dcerou, paní namáhavě mluví. Já si postupně značím do všech lejster. Doptávám se jen na nejnutnější. Vypadá to, že budeme jezdit třikrát denně a pomáhat s hygienou, najedením, výměnou inko, občas převlečeme lůžko, nachystáme svačinky na stoleček u postele...  Paní zjednodušeně říkám, jak všechno funguje. Dceři obšírněji vysvětluju náš vnitřní předpis. Stejně tak zacházím se smlouvou. Až mám vše vyplněno, pomůžeme paní do sedu na lůžku a já představuju smlouvu "Tady jsou vaše údaje, tady jsou naše údaje, jsme registrovanou službou... Předmětem smlouvy je pečovatelská služba. Nasmlouvali jsme si tyto úkony - vyjmenovávám, vaše práva jsou... vaše povinnosti jsou... naše práva a povinnosti jsou... Platí se po skončení měsíce až vyhotovím vyúčtování, což musím udělat do 5. dne v novém měsíci... Výpovědní lhůta je jeden měsíc... Podepisujeme za svobodné vůle..." Znovu se ujistím, že paní rozuměla v rámci možností a že dcera má také jasno. Ještě si chvíli povídáme a pak už musím utíkat. Naši novou uživatelku pohladím po rameni, popřeju hezký den a trochu klidním nervozitu. S dcerou se rozloučíme a běžím zpátky.

...

V pátek jsem zůstávala v práci přesčas, takže jsem stihla i všechny ty výkazy, ale asi je vám jasné, že v běžné pracovní době by tohle nešlo. A přesčas až tak moc nezůstávám. Jen když mám jednání, když se mi něco takle sesype na hromadu nebo když dělám statistický výkaz pro mpsv nebo kraj. To jsem dělala třeba minulý týden. V elektronické aplikaci jsem vyplňovala informace o službě - co poskytujeme, kde poskytujeme apod. Info o zaměstnancích - kdo má jakou pozici, ročník narození, nejvyšší dosažené vzdělání, požadované vzdělání. Pak info o klientech - každý měl svou kartu a já jsem vypisovala u každého údaje za rok 2015 - kolik kilogramů prádla jsme mu vyprali, kolik minut péče za rok jsme poskytli, kolikrát jsme ho navštívili. Dále do haléře všechny náklady a výnosy služby (pohybujeme se ve staticích), kolik z toho byly osobní náklady, jiné náklady. Dost mě překvapila položka nákladovosti jednotlivých pracovních pozic. Musela jsem si vyžádat výplatní pásky na mzdovém (jedna z mála věcí, kterou nedělám já, ale na základě servisní smlouvy dělá nemocnice) a musela jsem vcysčítat částky jednotlivých osob a vypočítat tak na kolik nás přišlo vedení organizace (v té době moje předchůdkyně), sociální pracovník a pečovatelky, čili pracovníci v sociálních službách). Musím říct, že tohle byl třetí výkaz tohoto typu od začátku roku. Nedá se nikam zaslat žádná kopie, každý chce malinko jinak formulované údaje a většina je v těch online aplikacích, takže si musíte ještě požádat o přístup kraj nebo ministerskou organizaci. Nicméně nevyplnění je buď správním deliktem nebo nemáte nárok žádat o jakoukoliv dotaci.

Mimo tohle např. livkiduju faktury, kontroluju došlé platby, hledám si zaměstnance a dělám si výběrová řízení na ně, eviduju všechny zájemce o zaměstnání. Komunikuju s krajem, městkými úřady měst, kde poskytujeme, účastním se onoho komunitního plánování, jezdím na konference a školení, vytvářím školící plány pro své podřízené, dělám interní školení, metodicky vedu všechny pečovatelky (hlavně v oblasti individuálního plánování - papír, který musíme ze zákona vytvářet s každým uživatelem, stanovíme si cíl, určíme jakými kroky se k němu dobéřeme a současně v něm popíšeme, jak by služba měla probíhat - měl by to být takový receptář pro všechny, kdo se nějak podílí na péči). Jednou měsíčně podávám report správní radě, takže kromě obecných informací vytvářím graf stoupání nebo klesání výnosů za daný měsíc, pohyb klientů (nové a ukončené smlouvy). Nosím peníze do banky (vybrané za služby od klientů). No a dál si teď nevzpomenu :-)

Tak a teď mi to prostě nedá a musím se vyjádřit. Já na této pozici beru 16 300 hrubého, takže necelých 13 200 čistého. Jestli máte dojem, že můj sourkomý zaměstnavatel mě odírá, tak neodírá. Pracovala jsem i ve státní sféře, v příspěvkových organizacích a včetně příplatků jsem měla nejvíc 18 000 hrubého a to jsem měla 23 podžízených a 52 imobilních a dementních uživatelů na oddělení domova seniorů. Dle tabulky si můžete ověřit, na jaké peníze se můžu dostat. Většina sociálních pracovníků je zařazena do 8. platové třídy a stupně dle praxe. Takže až budu mít 32 let praxe, vyškrábu se na 19 320 hrubého. To je fajn ne? A ze zákona musíme mít minimálně vyšší odborné vzdělání. 

Zpět na hlavní stranu blogu