Článek Přihořívá... Hoří!

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Přihořívá... Hoří!

10. 08. 2017 - 14:56

psycho: A číms chtěla být jako dítě, Raduš?

---
psycho.pise.cz

10. 08. 2017 - 15:02

radus: I po tom jsem pátrala... Od školky jsem si hrála na doktorku. Pak jsem měla úraz a od té doby omdlévám (čekám, kdy se k němu dostanu v regresce), takže se mi všichni smáli, že doktorkou nikdy nebudu... Ke konci školky jsem začala u tety ty nemocnice navrhovat Kreslila jsem nemocniční pokoje a umisťovala postýlky a noční stolečky...

Ve škole jsem už přestávala být sama sebou a chytala sny druhých... Takže jsem podle spolužačky chtěla být módní návrhářkou (ačkoliv jsem neuměla navléct jehlu). Chtěla jsem být tanečnice jako kamarádka. Když naši začínali s projektem na dům, tak jsem nutně musela být architektkou. No a v sedmé třídě mě uchvátila aranžerka. To estetično tam tak nějak mám...

Následně jsem se shlédla v hotelnictví a cestování. Ale taky tak nějak pod vlivem toho, že "jazyky jsou budoucnost" a tak... Nicméně je fakt, že servis mě baví dodnes...

---
radus.pise.cz

10. 08. 2017 - 15:08

psycho: A.... co ti brání?... "servisovat" na fulltime..

---
psycho.pise.cz

10. 08. 2017 - 15:20

radus: Já nějak nevím... Úplně stupidně si stavím spoustu důvodů, proč ne... Tak nějak mám v hlavě matčin hlas, že na to jsem teda nestudovala... Pak přemýšlím nad penězi... Ve výsledku si s dýškama vydělám víc než teď, ale papírový příjem? Myslím, že bude stejně bídný...

---
radus.pise.cz

10. 08. 2017 - 15:36

psycho: Bídný příjem a radost, a bídný příjem a frustrace... Třeba pro mě je to jasná rovnice.. (a rodzdíl..)

Ve finále, za nějaký čas... na smíření.. bych jako matka byla štastná, že je moje dcera šťastná a ne že dělá to co by "dělat měla" ale je z toho nasraná, nešťastná nebo v depce.. (a v padesáti vyhořelá nebo nemocná ) Myslíš, že tvá matka to má jinak?

---
psycho.pise.cz

11. 08. 2017 - 07:39

radus: Dobře položená otázka. Všechno je to o tom, jak jsem byla celý život naučená k tomu "líbit se ostatním", aby byli spokojeni rodiče, učitelé, teď partner. Vrací se mi to jako bumerang. Vlastně by to bylo na celý článek. Teď jsem byla na šetření u mé bývalé učitelky z gymplu. Nepamatovala si mě. Já žiju 10 let s pocitem, že učitelé nikdy nezapomenou na toho loosera a ona vůbec neví, že jsem tam studovala a prý se ptala kolegů a taky jim to nic neříkalo... Žena kvůli které jsem brečela nad úkoly... Železná lady, které jsem se bála a byla schopná ráno zvracet. Železná lady teď pláče nad svou maminkou a volá mi se svými obavami, děkuje... Tahle zkušenost mě teď dost zarazila a mám fest o čem přemýšlet...

Jenže z toho mého kolotoče "zavděčit se" se hrozně blbě vystupuje. Bojím se riskovat, bojím se ztrát, bojím se chyb.

Čtu Respektovat a být respektován a říkám si, jak je mi líto, že jsem podléhala z jedné strany autoritářské a z druhé strany vysloveně diktátorské výchově. Moc ráda bych tyhle vzorce přeučila a aspoň ke svým dětem (i těm nevlastním) se chovala jinak.

---
radus.pise.cz

11. 08. 2017 - 09:34

lentilka®sdeluje.cz: Jak kdybys mluvila o mně! Pro svoji matku jsem odjakživa neschopná a k ničemu, protože jsem nesportovala, vysokou jsem nedodělala, ani ten řidičák jsem nezvládla...
Pořád jsem měla pocit, že ji musím poslouchat, že musím dělat všechno, jak ona řekne - a tenhle pocit trval do třiatřiceti! Pak začala despoticky a systematicky ničit i moji rodinu tak jsem to tvrdě utla. Už sedm let jsem ji neviděla, ale jakákoli zmínka nebo debata o ní mi zase rozhoupe žaludek a roztřese ruce.
Pak jsem objevila Louise L. Hay a její "Miluj svůj život". Pomohlo mi to hodně. A dneska už konečně VÍM, že můžu žít svůj život tak, aby byl příjemný a pohodlný pro mě. Opravdu to smím!
Jejda, to jsem se rozkecala.

---
lentilka.sdeluje.cz

11. 08. 2017 - 10:27

radus: Tak to já mám s mamkou dobrý vztah... Jen prostě celý můj život asi tak do konce studií vedla ona a i teď stále sype své moudré rady. A ve mně to zůstalo. Já vím, že můžu... Ale nejde to.

Zrovna jsem přijela z terénu (okoupat, obléct, namazat chleby, poslouchat příběhy, které nemají ani začátek, ani konec). Mám migrénu jako prase. A mám chuť v pondělí nepřijít.

---
radus.pise.cz

11. 08. 2017 - 11:58

psycho*: Tož ono to vypadá, že je to spíš o vzorcích (a tvých očekáváních ohledně očekávání druhých) než o jejich skutečných očekáváních... No racionálně to, zdá se je zpracované... a co emočně ve chvíli kdy se to děje? Vnímáš,že podléháš očekávání a že se chováš podle toho anebo na to koukáš zpátky s... "ups, I did it again"?
(btw... myslím , že mám doma muže se syndromem... "hodného kluka", žiju to z druhý strany.. a taky to není sranda )

15. 08. 2017 - 10:36

radus: Já právě nevím... Ale asi až zpětně mi dochází, že se to děje a často mi na to musí třeba Marťas poukázat, protože já to tak nevnímám.

A ano... Začínám chápat, nakolik to má on těžké se mnou... Někde tam je chyba. Mě melou tyhle věci. Jeho to, že vůbec nechápe, co vlastně blbnu... A do toho finanční stránka věci. Eh...

---
radus.pise.cz

15. 08. 2017 - 22:02

boudicca: Jsem zvědavá, jestli ti akademie pomůže nasměrovat na správnou cestu (tím "správnou" myslím správnou pro tebe). Lenormandky mám doma taky, ale snažím se po nich sahat co nejméně. Věřím, že čím méně fyzických berliček, tím více vnitřní intuice. Hodně štěstí!

---
by-boudicca.blogspot.cz

16. 08. 2017 - 07:27

radus: Já jsem taky zvědavá!

A karty... Nepoužila jsem je hodně dlouho, teď právě proto, že vůbec nedokážu rozlišit intuici a našeptávače, jsem je vytáhla...

No a jelikož mám za sebou takový menší nervový kolapsíček, dneska mám rande s psycholožkou. Další berlička.

---
radus.pise.cz

16. 08. 2017 - 22:42

boudicca: Ajajaj. Ať to bylo, co to bylo, drž se!

---
by-boudicca.blogspot.cz

18. 08. 2017 - 07:28

wien n: Jo to znam, taky bych uz 15 let mela vedet....

18. 08. 2017 - 07:30

radus: A to mi přijde, že máš práci snů! A dopracovat se k tomu... Děsně tě obdivuju!

---
radus.pise.cz

18. 08. 2017 - 19:01

tlapka: Držím palce, ať se z toho všeho oklepeš. Čistě otázka do placu, nemůže jít o vyhoření? Pomáhající profese, nároky vlastní i zvnějšku, malé zadostiučinění...
Já bych se asi pokusila opustit tu myšlenku "na tohle jsem nestudovala". Práce tě má ideálně živit i těšit. Ne diplom, ten tohle nepřináší, je to jen prostředek, klíč k některým pracovním pozicím, které právě tohle můžou nabídnout. V práci strávíš ještě mnoho času, ne nad diplomem - tam už jsi ho strávila a nikdo ti ho nevezme, kdyby se ještě hodil, ale jde to i bez něj. Stejně si myslím, že jednou pojedeš "na sebe".

---
tlapka.pise.cz

18. 08. 2017 - 19:42

radus: Myslím, že jsi na to kápla... Čekala jsem, že mi to potvrdí paní psycholožka... Ale... No, viz další článek.

Kéž bych jednoho dne měla tu odvahu a povedlo se mi "jet sama na sebe".

---
radus.pise.cz