Komentář, na který odpovídáte

11. 08. 2017 - 07:39
 

radus: Dobře položená otázka. Všechno je to o tom, jak jsem byla celý život naučená k tomu "líbit se ostatním", aby byli spokojeni rodiče, učitelé, teď partner. Vrací se mi to jako bumerang. Vlastně by to bylo na celý článek. Teď jsem byla na šetření u mé bývalé učitelky z gymplu. Nepamatovala si mě. Já žiju 10 let s pocitem, že učitelé nikdy nezapomenou na toho loosera a ona vůbec neví, že jsem tam studovala a prý se ptala kolegů a taky jim to nic neříkalo... Žena kvůli které jsem brečela nad úkoly... Železná lady, které jsem se bála a byla schopná ráno zvracet. Železná lady teď pláče nad svou maminkou a volá mi se svými obavami, děkuje... Tahle zkušenost mě teď dost zarazila a mám fest o čem přemýšlet...

Jenže z toho mého kolotoče "zavděčit se" se hrozně blbě vystupuje. Bojím se riskovat, bojím se ztrát, bojím se chyb.

Čtu Respektovat a být respektován a říkám si, jak je mi líto, že jsem podléhala z jedné strany autoritářské a z druhé strany vysloveně diktátorské výchově. Moc ráda bych tyhle vzorce přeučila a aspoň ke svým dětem (i těm nevlastním) se chovala jinak.

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Přihořívá... Hoří!