rebarbora: Někdy je toho na člověka prostě moc
Ale jsi šikulka, že se nestydíš říct si o pomoc, s tím mívám já osobně celkem problém ať už jde o tašku s nákupem nebo životní dilemata
Musí to být zvláštní pocit sedět na druhé straně a vlastně jí tak trochu vidět do karet Taky bych pak asi neměla pocit, že mi pomůže, když bych znala schémata její práce a že jede vlastně jen podle příručky a vůbec jí nezajímá člověk přímo před ní sedící
Podobné pocity nejspíš musejí mít i doktoři, když onemocní a musí jít za nějakým svým kolegou - moc dobře ví, jak to s nimi je a jaké mají, resp. nemají možnosti a šance a takové to běžné, naučené uklidňování na ně pak zaručeně neplatí
Někdy je asi lepší blažená nevědomost
Každopádně držím palce, ať je ti líp