Moje osobní bible:
|
Článek Mateřství: on/off
Komentáře k článku: Mateřství: on/off
lvice: Hm, tak se mnou by chtěl dítě každej. Aspoň to říkaj. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby to vypadalo, že můžu bejt těhotná.
Heleď, tak držím palce 
radus: Noooo... Já v tom jednom vztahu pochopila, že když jde do tuhého, tak se dost pozná, jak moc vážně to myslí.
Rozhodně ale děkuji za palce. Slibuji, že se to tu kdyžtak nepromění v "těhu deníček" 
Mimochodem to slovo (respektive patvar a ne slovo) "těhu" je mi tak odporné i v zajetí hormonů Takže snad jsem na dobré cestě k tomu, aby mi neměknul mozek.
radus: Díky! Já právě milému stále říkám, že si myslím, že s vlastními je to či ono trochu jiné... Takže se na to velmi těším!
sayonara: Jo, to můžu potvrdit. Pořád je pro mě osobně například nepředstavitelné, že bych se dotkla čehokoliv, co vyšlo z někoho jiného, ale u mých dětí mi to tak nějak nepřijde. I ty jejich nálady se zvládají líp než nálady nějakých cizích fakanů nebo důchodců v MHD.
hroznetajne: Mám pocit, že budeš úžasná milující maminka. Moc bych ti prcka přála. Držím palce, Raduš 
!
tlapka: Děti by měli mít lidé, kteří jsou ON. Stálo za to si na to přepnutí počkat. Držím palce, ať se brzo dočkáš i miminka. 
radus: Díky moc, Tlapko!
Tolik pozitivních komentářů jsem fakt nečekala. Článem mám v hlavě několik dlouhých týdnů... Ale vždycky mi to přišlo... Blbý napsat. Ale vaše reakce jsou prostě BOŽÍ!
iva: Dokud nezatikaj biologický kukačky, tak máme sociální nátlak u řiti a kamarádky s dětma nám jsou ukradený, k smíchu a nebo to prostě neřešíme. Ale jak zatikaj, tak je vymalováno
Souhlasím se Sayonarou, vlastní haranti tě štvou tak nějak smysluplněji a roztomileji než někdo cizí
A jestli souhlasí i drahý tvůj, je to super kombinace.
Jsou lidi, co by neměli mít děti, nedejbože psa, ale co tě tak čtu, ty k nim nepatříš.
Tak prostě jenom řekni Vesmíru: "Už můžem!"
PS: a pak si na to vzpomeň, až budeš po šestnáctý za noc vstávat nebo až budeš mít na té nejhezčí halence flek od blitíčka, což zjistíš až v přeplněné tramvaji
Pak si vzpomeň
radus: Ivi, díky za super komentář! Pobavila jsi Tím, že mám ty dvě "nevlastní", tak už spoustu věcí zažívám. Jak říká milý, některé věci mám prostě naopak... Skončila víkendová dopoledne strávená spánkem... I po noční (třeba dvě hodiny po usnutí) mě budí "šepot" raubíře a mnoho dalšího... A stejně mi ta rána, kdy jsme všichni tři v posteli nebo odpoledne, kdy si všichni čtyři hrajeme, příjdou dokonalá. Za ten rok jsem zjistila, že mám vedle sebe muže, který mě nenechá padnout na hubu, rád pomůže s dětmi a rád dělí svou pozornost a péči mezi nás všechny...
A myslím, že Vesmír už vzkaz má. Jen ta objednávka nějak není do 24 hodin Děkuju za milý tip!
iva: S takovým partnerem je radost být
A co sourozenci, už jste jim nějak nanesli, že se budou dělit?
radus: Staršímu to tatínek oznámil na Silvestra, pár hodin to chroustal a teď už nás tahá k dětským postýlkám a uděluje rady (Má doma u maminky další dva malochy, takže ví, co to obnáší) a maličký je ještě opravdu maličký, ale i ten má doma půlroční sestřičku. Trošku komplikovanější vztahy
iva: Asi trošku těžší na vyplňování dotazníků, ale zase asi větší sranda 
Jeden kolega má taky trošku slozitější rodinné vztahy. Jejich strom života prej připomíná občanskej zákoník, jak maj ty rodinné větve propletený a promotaný
Velkej bráška je frajer
radus: My jsme na to tak nějak zvyklí. Podobně to máme i v rodinách, z nichž pocházíme
Velkej bráška je drsoň. Na začátku mi dal zabrat, teď už je to fajn a tímto si mě fakt získal. Asi bude i v tomto po tátovi - i deset dětí by bylo málo
radus: To by byl dobrý fórek! Ale pravděpodobnost tam je... Prababička (druhá, ne popisovaná v článku) byla z dvojčat a nikde dál se to neprojevilo... Takže jsem možná na řadě.
A vůbec bych se té "náhodě" nedivila. Jako malou mě dvojčata fascinovala. Milý mluvil o dvojčatech asi tak týden po našem seznámení a jeho mladý minulý týden spustil, že mít další dva bráchy naráz by nebylo špatný!
Dvojčat není nikdy dost 
Dvojcata jsou fajn 
tlapka: Aaaa! Teď mi něco došlo! Mně babička vždycky říkala, že máme dvojčata v rodině a teď to padne na mě. A když je máš ty... při naší shodě... *polk*.
iva: Opakuj si: děti jsou radost, děti jsou radost... 
Minulý týden mě pobavil holek skautskej vedoucí. Prej - víš jak se polsky řekne "dvojčata"?
Parchanti dwojnasobny
mow: Moc hezky napsáno, taky držím palce a vycákám tady pár svých myšlenek - děti mám moc rád, ale teprve před pěti šesti lety mi došlo, že jsou smyslem života. Nijak neodsuzuji ty, kteří děti mít nechtějí, v tom plně souhlasím s Ivou - pokud někomu děti nic neříkají, je lepší, ať je nemá. Ale celkově si myslím, že je bez nich život prázdnej.
Teď spoustu z vás naseru - myslím, že většinou chtějí víc děti ženský. Je to ženská, která iniciuje akt zplození, muž je takovej vykonavatel Těch případů, kdy pořízení dítěte navrhuje chlap, bude drtivá menšina.
Nechci se Raduš dotknout, ale věta na prvním rande, jestli chci děti, by mě asi vyděsila. Ať už jako chlapa nebo jako ženu a možná 75% lidí by to odradilo. Na první rande příliš zásadní otázka, která tam úplně nepatří podle mě. Možná je to ale lepší varianta než se odpověď dozvědět po letech vztahu a navíc úplně odlišnou od mých očekávání (vlastní zkušenost z doslechu, nechci rozpitvávat). Já se o tohle dost zajímám a musím říct, že ženských nebo i chlapů, který děti nechtějí, je naprostý minimum. To riziko, že potkáte někoho, kdo děti chtít mít NIKDY nebude, jsou jednotky procent. Maximálně. V téměř každý chrápe máma, je jen otázka, kdy se probudí, takže většinou se lidi liší v tom, KDY mít dítě, ne v tom JESTLI ho mít.
Hlavně starší generace nechápe, proč se nerodí víc dětí, furt všichni vysokou a kariéra. Blbost. To, že ženská pracuje, neznamená, že dělá kariéru. Kariéru dělá podle mě ten, kdo se to snaží někam dotáhnout, třeba manažerka, která je v práci 16 denně, baví jí to a chce být dobrá. Holka, co dostuduje vysokou v 25, má otěhotnět hned po škole? Za komančů se rodilo víc dětí, ale taky nebyla antikoncepce, dneska můžeme mít sex bez obav. Kdybych nebyl línej hledat, možná byste nevěřili, kolik bylo v 90. letech interrupcí (100 000), v roce 2016 pak 20 300. Takže lidi jsou furt stejní, jestli se dnes často nadává na generaci sobeckou, sebestřednou, může to tak být. Ale třeba jsme jen zodpovědnější. Líp plánujeme, protože proč bylo teda tolik potratů? Fajn, zčásti mohlo jít o nějaké vývojové vady, ale určitě ne ve všech případech. Dítě prostě není hračka, je to závazek a mělo by se plánovat. Chápu, že děti se rodily do daleko horších podmínek, do válek, bídy a rodily se taky. Ale není přece hřích přivést dítě do co nejlepších materiálních podmínek, ne?
Pro mě je asi nejdůležitější mít to dítě s tím PRAVÝM/PRAVOU. Je to tady samá ženská, takže budu psát pro ně. Abyste se o něj mohli opřít, aby se neroztekl při krizích a problémech jako máslo.
To, co teď napíšu, se netýká Raduš, ta by to zmákla i v těch 18, ale jinak jde i o psychickou vyzrálost? Když se díváte na dnešní 18-19letý lidi, většina v tomhle věku by děti mít nechtěla. A možná by na to ani neměli, protože jsou oni sami ještě dětmi. A přitom to není tak dávno, kdy se děti mezi 18. až 20. rokem rodily děti zcela běžně. Ono taky byla jiná doba. Dnes jsou děti daleko méně vedený k samostatnosti, jsou rozmazlovaný, spousta bydlí ještě ve 30 u rodičů, a přitom ty důvody nejsou jen ekonomický, ale je to o pohodlnosti. A s takovým "mamánem" chtějte dítě.
V roce 2016 se narodilo 112 663 dětí, což je nejvíc za posledních 6 let. Jasně, mezi lety 1989-1991 to bývalo každoročně cca 130 tisíc, pak to začlo zvolna padat, v letech 1995-2005 pod 100 tisíc (minimum byl rok 1999, kdy vykouklo z rodidel jen 89 471 kloučků), špičkou v novém tisíciletí byl rok 2008 (119 570). Takže to s těma kariéristkama a individualismem, kdy na první místo klademe sebe, nebude tak horký. A abychom nevymírali, chtělo by to průměr dvě děti na ženu a stabilně (to jest cca 150 tisíc kusů ročně), a pochybuji, že na to máme kapacity (porodnice, jesle, školky).
Těhu, ovu, manža, MUDra
A taky držím palce, všechny čtyři
---
mow.pise.cz
sayonara: Těhu, ovu, Mowe, ty na to eMimino už nechoď, nebo to za chvíli budou tleskánky, spermíci, snaženíčko, tuleníčko a všechny ty děsivé věci, o kterých se píše na temných internetech!
Myslím, že tou otázkou si můžeš ušetřit spoustu času. Přece jen kdo má pořád čekat až na třetí rande a ztrácet čas, když z toho nakonec nic nebude.
Nevím, jak celá starší generace, moje starší exempláře jsou celkem rozumné a slušné. A celkem i pochopily, že nejdřív musím aspoň dva roky pracovat, abych vyhnala mateřskou nahoru, než se vrhnu na plození potomstva. A to státní kapesné na rodičovské taky není nic moc extra, kdybych nepracovala, tak budu muset žebrat u mého drahého, a to chci dělat jen v krajní nouzi.
mow: Say, já už tam téměř nechodím, jen mi tyhle výrazy utkvěly v paměti. Díky za další rozšíření slovní zásoby. A protože jsem neznalý kokot, co to jsou tleskánky? To je jako označení pro zásun? Znám paci paci, ale takhle jsem šukání nikdy neříkal
---
mow.pise.cz
sayonara: Nene, to je takový speciální tleskající smajlík. Soulož se odborně nazývá tuleníčko nebo snaženíčko. Někde jsem viděla překladový slovník mamynkovštiny, je to těžké dostat z hlavy.
radus: Neeeee... Snaženíčko..... Spermíci...... Neeeee!!! Že se mi to nikdy nestane?
S otázkou souhlasím a v podstatě jsem podobně odpověděla MoWovi.
Moje starší exempláře jsou konzervy. Nejdřív to bylo "opovaž se otěhotnět" a změnilo se to na "já chci ale vnoučata" a "kolegyně už je babička a já pořád ne" a... A nebudu pokračovat, stoupá mi tlak.
Jinak taky stále přemýšlím jak a čím budu přivydělávat při mateřské, protože z té almužny se prostě nedá vyžít. A současně masírovaná tím, že jsem vystudovala psychosociální studia si říkám, že by bylo vhodné být doma do tří let věku dítěte.
sayonara: Neboj, mě to taky nepostihlo. Ani mateřský plurál, pokud nepočítám takové ty věci jako půjdeme se najíst. Což je vlastně ok, protože já to po nich dojíždím, takže první osoba množného čísla je opodstatněná.
Mně se docela vyplatilo, že jsem pracovala (snad se do výpočtu mateřské nějak dá započítat i příjem manžela, ale to jsem neřešila, takže nevím) a s mateřskou jsem si sáhla na strop. A taky díky dvojčatům byla o kousek delší.
A můj nejlepší a nejskvělejší šéf mi dal třetinový úvazek na home office a jedno odpoledne, co jsme se dohodly s kolegyní, že tam jsem i s dětmi.
radus: Say, ty jsi můj vzor!!!!!
Mateřská pro mě bude mazec... Čtenářsky starší návštěvníci blogu ví, že tady stále vedu litanie na svůj příjem... Odpracováno mám, ovšem mateřská z příjmu 15150Kč čistého (19 000 hrubého), mmmmmm... Hodlám se poléčit na pojistce a ihned, co zjistím, že jsem v tom jít na neschopenku...
Tvůj šéf je teda formát. To je super! A kolegyně vlastně taky.
radus: MoWe! 100% komentář jako vždy Co a jak bylo víš moc dobře z našich soukromých hovorů. První rande naopak rozhodlo (a myslím, že u obou, i když on to nikdy nepřizná ) Víš, po tom, jaké muže jsem potkávala, jsem vážně ocenila odzbrojující upřímnost. Takže za mě OK.
Díky za další lekci statistiky, v číslech to vypadá docela jasně. Myslím, že se jen trochu proměnil styl života a je to právě odrazem předchozích - dejme tomu - dvou generací. Naše matky a babičky láteří, jak si nic neužily a jak byly hloupé, že si hned pořídili něco malého. Myslím, že i díky tomu dnes přistupujeme jinak. Ale oba styly mají svá pro a proti.
A ten závěr... Prosím neeeeeeee!!!!!!!
A za ty všechny čtyři díky. Fakt moc díky!
mow: Kurva, holky, upozorňujte mě na hrubky, mělo být "mohly opřít", pak jsem za debila, což jsem asi stejně
---
mow.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: Koukám, že ti ty biohodiny začaly mlátit pěkně hlasitě! Tak jen do toho, děti jsou radost.
A my, co už máme splněno (dva plody na jednu ženu) se budem ďábelsky pochechtávat, až budeš fňukat, že jsi nevychrápaná a jak čokl u boudy. Ale přitom budem v koutku duše závidět. 😉
radus: Já počítám i s těmi stinnými stránkami. My, co máme napůl nevlastní sourozence o 14, 19 a 20 let mladší tak trochu víme, co to je... A my, co jsme si pořídili nevlastní děti ve věku 2,5 a 9 víme dvojnásob
Když to teď píšu... V létě mi přišlo hrozně vtipný, že můj brácha si hraje s mým "synkem" a jsou přibližně stejně staří
márinka: Jéje, jak já tohle znám. Jsem to zažila 2x. Prvně, ještě před starším, kdy to kolem mě opravdu rodilo jak na běžícím pásu, dokonce i mladší ročníky než já už s tím začínaly. Paradox byl, že to tenkrát vyšlo (skoro po roce!!!), když už jsem si nebyla jistá, zda je to dobré rozhodnutí (toho, že syna mám jsem nikdy nelitovala). A podruhý o nějaké 4 roky později, když "malej" jako jedno z mála dětí ve školce ještě neměl a ani neočekával sourozence. Tehdy ty hodiny tikaly hooodně nahlas. Ale ségru ("chudák" tak moc chtěl bráchu )dostal až za rok a kus.Tak přeju, ať už brzy vyjde co si přeješ...Jo a na slovo těhu, těhulka a cokoliv podobnýho jsem alergická dodnes , je to strašnej patvar.
radus: Márinko, moc děkuju! Jsem ráda, za každou podobnou zkušenost. Kolem mě se to množí těmi, co cituji "zapadly na první pokus".
Z toho, že píšeš, že to vyšlo ve chvíli, kdy sis nebyla jistá, jestli je to dobré rozhodnutí, soudím, že platí obecně doporučované "nemyslet na to". Jenže jak to vypnout?!
lentilka®sdeluje.cz: Když já v roce 2005 poznala Kukyho, zamilovala jsem se tak strašně moc, že jsem s ním chtěla dítě hned. Jemu tenkrát bylo 26 a necítil se na to. Dozrál k tomu asi za rok, tak jsme se snažili a snažili a nic. Tak se rozhodl, že se půjde zeptat k doktorovi a ten mu řekl, že chyba je na jeho straně. Zase mu chvíli trvalo, než to zpracoval a pak teda řekl, že to vezmem přes doktory. Uklidnila jsem se, přestala na to myslet a prásk ho, Mrňa. I bez doktorů.
radus: Jen já nevím, jak to vypnout... A taky si říkám, že mé soustředění se na to začalo fakt až někdy v srpnu. Od března bylo spousta šancí...
márinka: Tak doporučení jako moc pěkný, ale zkušenost mám takovou, že když moc chceš, tak to nejde a myslíš na to každou chvíli.Pochopitelně se nic neděje a měsíc co měsíc seš víc a víc zklamaná. A ve chvíli, kdy už rezignuješ a začneš pochybovat, tak to najednou přijde ani nevíš jak.A ano, kolem mě to lidem taky vycházelo do měsíce nebo dvou.