Moje osobní bible:
|
Článek Jak mě změnil uplynulý rok
Komentáře k článku: Jak mě změnil uplynulý rok
mow: Hezký a zároveň smutný, myslím hlavně tu úvodní část. Smrt je zvláštní. Viděl jsem příběhy spousty lidí, kteří přežili svou smrt, a otevřelo jim to oči. Pak najednou začali žít, dělat to, co považujou za správný, protože si uvědomili svojí vlastní smrtelnost. Uvědomí si, že je to jejich život, a že ho mají žít především podle vlastních představ, protože až se ocitnou na konci života, budou bilancovat, jak žili.
Žiješ dobře, Radko. Zároveň mám ale pocit, že žít podle svých představ, chce velkou odvahu, a občas to může vést ke konfliktům. To třeba v případě, že okolí nesdílí tvůj pohled na život, nesouhlasí s tvými plány a postoji, takže někdy žít podle svých představ může vést k tomu, že si člověk pošramotí vztahy s okolím, nebo ho okolí nařkne i ze sobectví. U mě na blogu mi psala Thetis, že když člověk dělá to, co ho dělá šťastným, pak dělá šťastným i své okolí, protože to by zase mělo byt šťastné, že je šťastný dotyčný. To je ale teorie, praxe bývá často jiná.
Co když člověk narazí na odpor či nesouhlas okolí? Má i tak jít za tím, co považuje za správné, třeba i za cenu toho, že to rozklíží vztahy s blízkými? Myslím, že někdy může být ta hranice mezi osobním štěstím a sobeckostí velice tenká, řekl bych, že většina lidí žije podle představ druhých, nikoliv podle svých.
---
mow.pise.cz
radus: To je ten náš dlouhodobý boj na pólech sám za sebe X sobectví. Víš, že já prostě nesouhlasím. Právo na sebeurčení, právo na svobodnou volbu a mnohá jiná práva máme zakotvena už v Listině práv a svobod. Je třeba s nimi řádně nakládat. Kdysi jsem měla ráda formulku, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde naráží na svobodu jiného člověka. Tím se tak nějak řídím. Takže pokud tím jiného neohrožuješ na životě (nebo jeho právech) žij a nech žít.
Když to převrátím "někdy žít podle svých představ může vést k tomu, že si člověk pošramotí vztahy s okolím" není to i tak, že do té doby šramotily ty vztahy jeho?
Vždy jít za tím, co považuji za správné.
boudicca: Ty jo, já měla loňský rok vskutku klidný, zato ten předtím to byla jízda. Loni se mi nezměnilo nejspíš nic a vlastně jsem za to dost ráda, já už tu divočinu totiž ani nechci...
Držím palce, ať se s pětiletkama daří! 
radus: To je moc dobře, že aspoň někdo z píšáků měl klidný rok! Však je třeba taky někdy odpočinout a nabrat sil na další výzvy!
rebarbora: Hm, já vloni změnila práci a letos mě taky ještě nějaké změny čekají, ale život prostě je jedna velká změna 
Hlavní je, aby byl člověk tak nějak spokojený a nelámal věci přes koleno (nebo nenechal lámat sebe) 
A to ty podle toho, co píšeš jsi, takže jen tak dál 
tlapka: Ten začátek mě docela rozložil, o Simči jsem neslyšela a o té aplikaci připomínající smrt taky ne.
Zrovna uplynulý rok změnil hodně - jen ještě nevím, jestli pro mě nebo přímo mě.
Změny směrem k většímu pocitu štěstí ti hrozně přeju. Je načase, aby se ti mnohé v dobrém vrátilo! 
radus: Na Simču mrkni... Doporučuju její Instagram - jak to moc nemusím, tak její stories bývají fakt příval energie. Takovéto, jak to člověka donutí myslet a říkat si "A já si stěžuju!" Zrovna píše knihu o soužití s Peťou a hlavně jeho nemocí a je to fakt síla.
Apka připomínající smrt je podle mě trochu bizár Ale je dobré si (i bez aplikace) uvědomit, že tu nebudeme věčně a měli bychom to prožít dobře.
A děkuji, samozřejmě