boudicca: Občas mrknu na nabídku svatebních šatů a nezbytností. Čím dál víc si myslím, že bych jako klasická nevěsta trpěla. A řešit dilema, zda si to udělat podle sebe a pak do smrti poslouchat, co všechno chybělo, nebo se nechat strhnout tradiční vlnou, protože se to očekává... Vždyť ta svatba v našem podání je stejně událostí hlavně pro rodiny.
Kdysi dávno jsem se mamky ptala, jestli by mi ukázala svůj zásnubní prstýnek. Řekla, že žádný nemá, že se s taťkem prostě na svatbě domluvili. Tehdy mi to přišla škoda, dneska vidím tento pragmatický přístup jako mnohem milejší, než čekat, kdy se chlap "rozhoupe" a pompézně mě požádá o ruku. Ale celkem chápu, že romantické duše to mají jinak, ani ty velké klasické svatby nikomu nebere - z pohledu svatebčana jsou hezké.