Moje svatba snů I

To, že jsem milovnicí svateb už mnozí víte. Když jsem začala pracovat v cateringu, ani jsem netušila, že si vlastně tak trochu plním sen. Jen si to představte: každý týden jiná svatba, někdy i dvě. A pokaždé jsem vešla do prostoru s pocitem těšení se na nevěstu, výzdobu, detaily...

Téma svatby teď v naší domácnosti tak trochu rezonuje :-) Za tři roky brigádničení ve "svatebním průmyslu" jsem měla možnost poznat spoustu lidí, mnoho různých stylů a vysnít si ten svůj. Musím vás upozornit, že je to fakt jen sen. Je to představa dokonalé svatby a nejspíš zůstane dost drsně nenaplněná. Nepatříme k těm, kdo by mohli dát několik set tisíc za jediný den v životě. Ale rozhodla jsem se, že napíšu tento článek, abych si tu představu sesumírovala a hlavně uchovala. Za pár let se jí možná zasměju a dost možná se zasměju už ve svůj velký den... A vedlejší produkt? Třeba bude tenhle článek inspirací pro někoho, kdo svatbu chystá a vůbec neví, co by vlastně chtěl...

Svatbu bych mohla odstartovat už zasnoubením :-) Od chvíle, co jsem začala žít ve vztazích vážnějšího rázu, snila jsem o tom, že daný muž někdy poklekne a vysloví se... :-) Faktem je, že pro mě byl důležitý ten akt a ne prsten jako takový. Svému ex jsem říkala, že opravdu nemusí dodržet zásadu, že prsten má být v hodnotě trojnásobku mužova platu. V jeho případě to bylo tenkrát skoro sto tisíc. Tehdy by mi stačil snad i nějaký obyčejný kov s kamínkem. S nadsázkou jsem říkávala, ať klidně koupí pouťový, ale hlavně ať už se rozhoupe. No... Nerozhoupal.

Dnes jsem ještě dál. Musím říct, že má na mě můj milý velký vliv a učí mě, že velká gesta vlastně mnohdy nejsou potřeba, mnohem víc totiž záleží na skutečném životě. Vím, že je to dost jeho vlivem, ale postupně jsem se dopracovala k tomu, že bych zásnuby asi i vynechala. Nicméně pokud bych se měla zasnít a neomezovat se... Pak bych velice ráda otevřela mentolovou krabičku od Tiffanyho. 

Myslím, že se rovnou můžeme posunout ke snubním prstýnkům a tím téma kroužků uzavřít :-) Nikdy jsem neměla ráda žluté kovy.

Snila jsem o bílém zlatu nebo chirurgické oceli snad od pubertálních let. Jenže to žluté zlato šlo nějak z módy celkově a tak má dnes bílý kov skoro každý... V poslední době se přikláním ke kombinaci. Nabyla jsem dojmu, že snubák ze žlutého kovu dává jasně najevo, že je snubák :-) Obrázek je čistě ilustrační. Moje představa je "něco jednoduchého", bez broušení květinových ornamentů a jiných nesmyslů. Kamínky můžou být, ale i nemusí. Do konkrétní představy mám ale přece jen daleko. Update: Až při pročítání komentářů se mi připomněl náš "rodinný zlatník" Radek Sekanina. Chtěla jsem vám přiložit odkaz, ale je to neuvěřitelné, nemá web. Vyjíždí pouze v rejstřících firem :-) Tak kdybyste měli cestu kolem Lipníka nad Bečvou, zastavte se v podloubí nedaleko náměstí u něj ;-)

Mým genius loci pro svatbu je zámek Čechy pod Kosířem. Myslím, že přesně tak jsem si při čtení Popelky představovala místo konání bálu. Když jsem tam jako obsluha cateringu vstoupila poprév, jen jsem obdivně vydechla. Prostor je pro catering naprosto nevhodný, zázemí moc nepomhá, spíš přidělává práci, ale řeknu vám, jako nevěstě by mi bylo značně u zadku, jak moc to má cateringová společnost těžké. Tenhle prostor má atmosféru, ducha doby, vyzařuje něco absolutně pozitivního a pohádkového. Ať už se tu pohybujete v ranní rose, v rozpáleném štěrku parku nebo pozorujete hvězdy za krásné noci... Vždycky to místo bude kouzelné!

Musím se přiznat, že fakt nejsem příznivcem nynějšího módního trendu, kterému říkám "svatba na balíku slámy". Možná je to kýčovité, ale já miluju glamour styl, kterému definitivně odzvonilo asi před dvěma lety. Takže poslední dobou se moc nekochám. Velmi mě oslovuje výzdoba v mých oblíbených barvách páva. Na svatbu bych s tímto ovšem byla opatrná, protože pověra praví, že paví peří nosí do vztahů ztráty... Jednu takovou inspirační vám sem však hodím...

Tzv. "wedding theme" bych přizpůsobovala i ročnímu období. Tyrkysová s oranžovou (ano, čtete dobře :-D) vypadají na podzim nádherně. Na jaře nebo v létě však úplně ztrácí glanc. No a pokud vůbec bude moje svatba nějak vydesignovaná, pak bych šla asi na kompromis - kombinace našich oblíbených barev. Za mě jsou to odstíny vody a drahých kamenů, milý tíhne k červené. Takže napadá třeba vínová a námořnická modř.

Na několika svatbách mě fascinovalo, že se podařilo i přimět svatebčany, aby zadané barevné schéma dodrželi. Pamatuju si svatbu v nádherné champagne, capuccino a zlaté. Proběhly i nějaké odstíny růžové a fakt to vytváří úplně jiný dojem při akci i na fotkách...

S barevným schématem a celkovým pojetím svatby by podle mého měla ladit už samotná pozvánka. Opět bych se držela glamour stylu... Vzhledem k tomu, že miluju Gatsbyho styl a 20. léta, je dost možné, že by se svatba mohla nést nejen v glamour, ale i tak trochu vintage stylu tohoto období.

Nicméně vzhledem k tomu, že jsem právě v tomto stylu slavila třicátiny a dost toto téma vyčerpala. Dost možná zůstanu u zlaté a barevného schématu svatby...

Tak jo. Máme zásnuby, prstýnky, lokaci a barevné schéma i s pozvánkou. Na první díl by to myslím stačilo. Příště se budeme věnovat tomu, co dělá svatbu dobrou svatbou - organizace a zábava.

Zdroj obrázků: Pinterest, Brilas, web zámek Čechy pod Kosířem (dostupné z odkazu v textu).