Moje svatba snů II

V předchozím článku jsem nastínila, že se dnes budeme věnovat organizaci a zábavě. To je tedy soustíčko :-)

Musím říct, že si nejsem úplně jistá svatební agentkou. Právě proto, že všechny svatby, které jsem pracovně absolvovala, řídily svatební agentky, vím, že jejich přítomnost je fajn. Jako nevěsta (nebo svědkyně) neběháte jako šílená, ale všechno zajišťuje agentka. Ta je taky docela dobrý prvek v rámci udržení všech svatebčanů na uzdě. Nemusíte nervózně dupat nožkou, že je to vaše svatba a vy to či ono chcete/nechcete. Svatební agentka je tu od toho, aby tohle všechno vyřešila za vás. Zná vaše představy a elegantně vybalancuje všechny hrozby. Zároveň se vám program nerozplizne (tedy pokud je fakt dobrá) a hosté mají pocit, že se stále něco děje. Snad nejšílenější bývá doba, kdy se jedou novomanželé fotit někam do exteriéru. Agentka umí najít zábavu tak, aby hosté neodešli zatímco se někde s drahým natáčíte s krajkovým slunečníkem před objektivem :-D Akorát já mám zase to své postižení, že mám pocit, že to zvládnu utáhnout sama. Milý si agentku vůbec nepřeje, takže výsledná akce bude nejspíš opět diametrálně jiná. Ale varaovala jsem vás hned v úvodu tohoto seriálu :-D

Nicméně pokud bych si měla vybírat, pak bych rozhodně volila Janu Kubáčovou, s níž jsem absolvovala většinu svateb přibližně dvou sezon. Jana na mě působí jako profesionálka každým coulem. Má perfektní organizační talent. Po očku jsem sledovala několik horkých chvilek na našich svatbách a musím říct, že umí vyřešit rychle a elegantně každý možný průšvih. Navíc umí komunikovat a tak všechno řídí pevnou rukou s milým tónem, což je podle mě základ. Má vynikající kontakty a opravdu originální nápady.

Asi mi dáte za pravdu, že velmi důležitým členem svatebního týmu je fotograf. Musím říct, že právě díky té mé brigádce jsem měla možnost potkat se s opravdovými hvězdami světa fotek. Třeba Lukáš Navara, který fotí Českou Miss a zná se třeba s Leošem Marešem :-D V reálu působí ohromně skromě a je s ním legrace. Mým absolutním favoritem je Tomáš Loutocký. Kdybych si mohla opravdu neomezeně vybrat, pak to bude Tom. Jeho fotky mluví a stříkají emoce. Fotí zajímavé detaily, je naprosto originální odzbrojujícícm způsobem a nefotí klišé.

Nádhera. Fakt doporučuju kliknout na odkaz. Za všechny přikládám jeho fotku ze svatby, která se stala takovou moji Mekkou. Právě tam jsem poprvé spatřila zámek Čechy pod Kosířem a myslím, že i Toma Loutockého.

Nicméně trochu se podezřívám, že skončím u někoho z přátel - fotografů. Vážně uvážuju o požádání o fotografování svého známého Jirku, který teda nejraději fotí exteriéry, ale fotky jsou nádherné!!!

Asi nejdůležitějším nosným tématem každé svatby je hudba. Když stojí kapela za prd, tak se z toho v lepším případě stane fraška k smíchu, v horším případě skutečný průšvih - svatebčané sedí, nebaví se, jsou rozpačití a do toho jim kvílí šišlavý zpěvák z Horní Dolní. Zažila jsem jedinou ucházející živou kapelu (myšleno kapelu, která vám odehraje celou svatbu jako když hrají na plesech). Rádoby frontman byl však tak arogantní, když jsem ho požádala o kontakt pro případnou svatbu, že jsem raději zapomněla i jeho jméno. Všechno ostatní by mohlo konkurovat leda Duu Yamaha a to fakt nechcete. Tak jo, když pominu to, že jsem ex grupina Laca Decziho a Celluly New York a fakt bych si je na svatbě přála... Tak mám jediného možného náhradního adepta, kterého by teda Laco poslal pěkně do prdele, protože je to DJ a Laco je nesnáší :-D Nicméně naprosto geniální člověk, který je navíc schopný sám utáhnout veškeré moderování svatby, nacítit se na celý dav svatebčanů a odvést dokonalou práci, je Pavel, DJ Shirak. Navíc se naprosto shodneme ve výběru hudby. Pokud jsem na svatbě zalezlá někde v kuchyni a už potřetí za sebou natahuju uši na svůj oblíbený song, je jasné, že hraje Pavel. Na každé svatbě, kde hrál, jsem ronila slzy dojetí třeba i nad krájením zeleniny. Pavel je navíc schopén zařadit i akustické vsuvky na barové židli s kytarou. Takže by ho možná i Laco vzal na milost :-)

Oslovily mě i svatby, kde na chvíli DJe přerušila živá kapela. Mými favority je stylová cimbálovka Radegast.

A kdybych měla zůstat u cimbálovek, tak dalšími borci jsou určitě Cimbálová muzika Grajcar. Obojí jsou skvělí v tom, že zahrají jak klasiku (takže si skočíte polku s babi a dědou), tak rockové předělávky v cimbálovém podání. Pecka!

Musím říct, že bych na svatbě asi nepotřebovala kouzelníka a jinou havěť :-) Pokud bychom zatoužili po nějaké teatrálnosti, možná bych poprosila někoho z kamarádek z orientu, aby nám zatačily nějakou hezkou skladbu. Nicméně docela dost mě oslovily akce od kluků, kteří si říkají Barmani Zlín.

Aby se dospělí mohli bez problémů bavit, je super využít služeb profesionálních Tetiček! Jsou skvělí! Schválně nepíšu příčestí minulé ženského rodu, protože jsem zažila i "strýčka" a byl neméně dobrý! Je to prostě banda hrozně fajn lidí, kteří si někde najdou koutek, kde rozbalí různé výtvarné záležitosti a hry pro děti a celý den vám děti baví, čímž pádem se můžete dobře bavit i vy, aniž by vás dítě stále tahalo za sukni: "Mamiiiii, já se nudíííím."

No a pomalu se dostáváme k drobným detailům přispívajícím k celkové atmosféře. Určitě by neměly chybět svatební noviny. Zjistila jsem, že další fajn zábavou ke kafíčku je i fotokniha mapující dosavadní společný život snoubenců. Na jedné svatbě jsem tak listovala knihou 1555 dní spolu.

Pokud bych měla velmi akční tým kolem svědkyně (což je reálné), moc ráda bych "filmové přání". Také jsem se inspirovala na jisté svatbě... Někdo oběhl s kamerou všechny svatebčany předem a každá rodinka, pár či jednotlivec si připravili vtipnou scénku nebo prostě jen přání bez mluveného slova. Vše se pak sestříhalo do záběrů s krásným hudebním podkresem. Jedna rodinka v záběru rozbalila obrovský billboard s nápisem "Mějte se rádi!". Strýc seděl v kadibudce a četl noviny, ovšem když je otočil, byl tam nápis s jeho dobrou radou do života. Film se promítal po svatebním obědě a bylo to fakt silné i pro mě jakožto úplně cizího člověka.

Poněkud mě omrzely svatební stromy na otisky prstů. Nicméně v nějakém originálnějším podání si to dokážu představit. Všímám si, že svatebčany to většinou baví a zůstane vám hezká vzpomínka na ten den.

Zvláště pro fotografy bývá fajn večerní akce "Nechte lásku zazářit!" Kdy si každý z vázičky uloví obří prskavku a rozžehnou se naráz někde venku - obvykle před samotným ohňostrojem. Ten bych taky asi úplně nepotřebovala :-)

Jak jsem již uvedla v komentáři u předchozího článku, nejsem příznivcem nejrůznějších "tradic". Myslím, že já skončím u tradice "něco modrého, něco půjčeného, něco kradeného..." Opravdu si nepřeju žádné unášení nevěsty a ani žádnou tombolu. Nechci prostě ze svatebčanů tahat další prachy. Čímž se dostáváme k problematice svatebních darů. Tohle bude úkol č. 1, ale opravdu striktně nechceme žádné svatební dary. Jediným vítaným bude obálka vhozená do truhličky. Naprosto mě v tom usvědčily loňské Vánoce, kdy jsem zjistila, že příbuzní naprosto bez rozmyslu nakupují kuchyňské váhy a jiné nesmysly, jako bych už deset let nevedla svou vlastní domácnost. Prostě NE! A mám v plánu to i nějak kulantně sdělit rovnou v pozvánce.

A když jsme u té truhličky. Ráda bych i já dala něco svatebčanům... Zažila jsem svatební pečené čaje. Kamarádka měla obyčejné tužky se zlatým potiskem s jejich iniciály a datem svatby (píšu s ní dodnes). Zatím taky nemám úplně konkrétní představu.

Čímž se dostávám k "servisu svatebčanům". Za horkých letních dní je fakt dobré překvapit svatebčany připravenými vějíři, které je možno zapůjčit. A na chladnější večery mít naopak někde hezky srovnané malé deky.

Všechny tyhle věci se dají zajímavě okomentovat cedulkami. Ať už výše zmiňované "Nechte lásku zazářit." nebo třeba "Love is so hot!" Faktem je, že nějak lépe to všechno vyznívá v angličtině :-D

Už teď mám pocit, že celý tento seriál budu muset uzavřít článkem ála "Co se do speciálu o svatbě nevešlo", protože se obávám, že podobně jako včera, mi ještě pár věcí dojde až po zveřejnění a přistání prvních komentářů :-) Nicméně jsem za ně skutečně ráda, takže diskutujte, doporučujte, sdílejte své zkušenosti nebo jen prozatímní sny.

Příště se mrkneme na zoubek občerstvení!

Zdroje obrázků: Pinterest, web Tomáš Loutocký, Jirkův facebook.