orchidejka: Když ty toho máš naloženého tolik, že se vůbec není co divit, že se cítíš takhle. V podstatě nikde si neodpočineš, ani doma, což je špatně.
Já bych tu psycholožku hned nezatracovala. První návštěva většinou nepomůže, je taková poznávací. Já chodím k psycholožce a začalo mi to pomáhat až po určité době. Ale ne každý člověku sedne, já mám hodně velké štěstí, že jsem narazila na super psycholožku hned napoprvé. A bohužel si jí ale musím platit.
Držím palce, ať je líp!
radus: Díky moc. Myslela jsem si na tebe... Nevím no. Ještě tomu možná dám šanci. Ale vnímám to jako takovou těžce instrumentální pomoc a fakt mi to moc nevyhovuje.
rebarbora: Někdy je toho na člověka prostě moc
Ale jsi šikulka, že se nestydíš říct si o pomoc, s tím mívám já osobně celkem problém ať už jde o tašku s nákupem nebo životní dilemata
Musí to být zvláštní pocit sedět na druhé straně a vlastně jí tak trochu vidět do karet Taky bych pak asi neměla pocit, že mi pomůže, když bych znala schémata její práce a že jede vlastně jen podle příručky a vůbec jí nezajímá člověk přímo před ní sedící
Podobné pocity nejspíš musejí mít i doktoři, když onemocní a musí jít za nějakým svým kolegou - moc dobře ví, jak to s nimi je a jaké mají, resp. nemají možnosti a šance a takové to běžné, naučené uklidňování na ně pak zaručeně neplatí
Někdy je asi lepší blažená nevědomost
Každopádně držím palce, ať je ti líp