Backstage druhého 101-1001

Jak dlouho trvalo sepsat nové cíle?

Oproti původním několika týdnům jen jedno odpoledne. Těžko říct, jestli je to zkušeností nebo prostě jen tím, že teď mám opravdu čas na takové věci jako je sepisování jednotlivých bodů.

Jak seznam cílů vznikal?

Použila jsem už osvědčenou metodu jako v prvním projektu. Nejdříve jsem si udělala takový malý brainstorming nad blokem s tužkou v ruce, kdy vzniklo prvních 38 cílů. Pak jsem vytvořila několik sekcí v Excelu, roztřídila prvních 38 a přemýšlela, co ve které oblasti bych ještě ráda zkusila, splnila apod. Následně jsem otevřela vyhodnocení prvního projektu a doplnila seznam o cíle, které se mi nepovedlo vyplnit v prvním kole (a jsou pro mě stále atraktivní) a nakonec jsem přidala několik těch, které bych si chtěla znovu zopakovat (třeba Silvestr v zahraničí). Mnohé jsem taky přeformulovala, protože už vím, jak projekt funguje. Troufám si říct, že toto vydání cílů je splnitelnější, nicméně opět obsahuje několik pro mě typických vzdušných zámků. Mým cílem není splnit 100 %. Dejme tomu, že by bylo fajn být úspěšnější než v prvním kole.

Jak teď na startovní čáře vnímam sebe a okolnosti?

Mám za sebou neuvěřitelně těžký čtvrtrok. Troufám si říct, že nejtěžší v mém dosavadním životě. Je tomu 10 týdnů, co se rozpadl můj zcela zásadní vztah. Dva týdny od události, po níž bojuju s mnoha démony, které se dají schovat pod posttraumatickou stresovou poruchu. Mám pocit, že jsem se znovu narodila, pomalu se vracím do běžného života. Zatímco jsem doma v pracovní neschopnosti, mám poměrně dost času přemýšlet, co chci a jak chci žít. Přemýšlím nad tím, co si chci splnit a taky co nechci, jakými lidmi se nechci obklopovat. Událost před dvěma týdny mě trochu vrátila ve zpracování rozchodu. Najednou se cítím docela dost sama, několikrát denně mě přepadávají vzpomínky a uvědomuju si, jak moc mi tady ex chybí - jakkoliv si můžu rozumem zdůvodňovat, že jiná cesta než "každý po svém" již neexistuje. To se pak často upínám k přítomnosti a hlavně budoucnosti a mám obrovskou touhu zase s někým svůj život sdílet. Taky díky tomu vznikl v oblasti vztahů cíl "cítít se zase zamilovaná jako nikdy dřív". Je v tom obrovský kus naděje, který teď tak nějak potřebuju. Odraz toho všeho, co jsem ztratila rozchodem, je také v cílech jako "mít vlastní bydlení" nebo "mít svou vysněnou kuchyni" a povýšeno směrem ke mně samotné je "koupelna s volně stojící vanou". Ta totiž v našem domě být neměla a je to můj sen snad od dětství. Musím říct, že i to plánování nového domova mi teď velmi chybí. Ta vize, že další Vánoce budu konečně ve svém DOMA. Takže doufám, že se brzy dostanu zase blízko nějaké takové vizi a začnu na ni pracovat.

Jak se vidíš v době konce projektu, tj. 4. 7. 2021?

Už vím, že to uteče velmi rychle a že to zpětně působí jako by to byla doba asi tak poloviční (rok a půl dejme tomu). Vidím sebe jako zadanou, bydlící v malém domku nebo moderním bytě s terasou. Jsem pořád velmi akční, mám spoustu zájmů, pár opravdu dobrých přátel, s kterými rádi podnikáme nejrůznější akce. Mám za sebou akční a přiměřeně akční a divoké single období a užívám si zase zklidňující vlnu a péči o rodinný krb. Poučena z předchozích nezdarů se nevzdávám sama sebe, svých přátel, zájmů a mám vedle sebe muže, který nemá potřebu mě měnit, manipulovat mnou, on sám si na nic nehraje, má vyřešnou minulost, žije přítomností a má fajn představy o budoucnosti, nebojí se být mužem a dokáže ustát mou povahu... Vzájemně se podporujeme, máme spoustu společných snů, ale taky ty své, které se od pojetí toho druhého značně liší. Dost možná pracuju na volné noze, věnuju se přednášení nebo nějaké supervizi, popřípadě čerstvě začínám s Feng shui jako profík a nebo jsem už na mateřské, ovšem nejsem pohou služkou v domácnosti s hlavou plnou plínek. Mám splněno víc než polovinu cílů a alespoň jeden z těch opravdu velkých (bydlení nebo studium psychologie například).

Zdroj obrázku: Pinterest