Rituály

Teď nemám na mysli žádné magické záležitosti. I když... Ono to samo o sobě může být tak trochu kouzelné.

Ještě pár dní budu pracovat v terénní pečovatelské službě. Každý den sednu kolem 11:30 do auta, naložím oběd a zavezu jej stařence na okraji zapadlé vísky.

Každý den najíždím na hlavní tah, kde míjím v protisměru pravidelnou dálkovou linku (podle toho vím, jak moc svižně jsem opustila areál nebo že jedu o něco později). Každý den taky potkám na začátku vesnice školku na procházce. Stejně tak předjíždím auto komerční firmy na rozvoz jídla... Neustále se pravidelně opakující se věci... Pousmála jsem se za jízdy, když jsem si to dnes v autě uvědomila a rozpomněla jsem se na studium psychologie...

"Z pohledu psychologie je nicméně rituálem každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. V určité míře je takové chování obvyklé u každého jedince (například oblíbená ranní káva), v nadměrné míře však může být příznakem duševní poruchy (například obsedantně-kompulzivní)."(Wikipedie)

Tenhle rituál rozvozu obědu, který mě pravidelně vytrhává z kancelářské sociální práce, mi bude poněkud chybět.

O důvod víc, proč si uvědomit ty své osobní rituály. Doma jsem zavedla "polibek na rozloučenou". Dokonce jsem to podpořila nápisem na dveřích, který mám v plánu časem vlastnoručně kaligraficky znázornit.

Na našich vchodových dveřích zevnitř najdete nápis:

Nikdy neopouštěj domov

bez pusy, obejmutí

a krásných slov