Tak jsme se dočkali, všechno dobře dopadlo a my jsme rodina.

V pátek 14. října se nám v 17:42 narodila Šarlotka.

Ahoj! Jestli čekáte, že Fénix vstává z popela, tak vám nevím :-) Běžně by pro mě byla přesně tohle doba, kdy bych psala a tvořila jak urvaná a zásobila vás tipy, jak se nezbláznit. Ale něco je jinak a musím vám říct, že mě to samotnou překvapilo.

Ne, nejsem těhotná. Ne, nemám nového chlapa. Tak trochu mi to připomíná reklamu na Generali Českou pojišŤovnu: Neděje se vůbec nic. A úplně stejně by ten druhý mohl namítnout, že se toho děje hodně. Jenže já to nějak nevidím, necítím, přežívám.

Vlastně ani nedokážu říct, jestli za to může stav po vládních nařízeních nebo by tohle divno nastalo i bez něj. Mám příšerný pocit, že se nemám čeho chytit. V práci máme omezený režim bez veřejnosti a máme za úkol dodělávat spisy - kontrolovat, jestli je spis řádně očíslovaný, označený. Taky vyšperkovávat velká vyhodnocení případů a nastavovat individuální plány, Klientům jsme k dispozici po mailu a telefonu. Soudy nesoudí. Takže se stejně s ničím nikam nehneme. Z toho vyplývá přežít nějak pracovní dobu a být vděčný aspoň za kontakt s kolegy, protože návštěvy nehrozí, společné akce taky ne, doma jen já a Bubča.

Nedávno jsem se s přáteli bavila o tom, jak jsem se naučila poslouchat drumy. Vášnivým požitkářem této hudby byl ex, s nímž jsem prožila nejdelší vztah. Paradoxně jsem této hudbě propadla až nějaký čas po rozchodu. V této debatě jsem se v hlavě ohlédla nazpět za hudebním vkusem svých ex a musela se smát. Nadhodila jsem to nahlas a v tu chvíli mi bylo jasné, že to bude článek na blog :-D

Neuvěřitelné se stalo skutečným! Píšáci se sešli!!! Abych pravdu řekla, jsem zvyklá žít tak trochu dvojí život (ten online a ten reálný) a pár zkušeností s vystoupením z anonymity a setkáním s online přáteli už mám (zejména z Najdi se). Nicméně ano, přiznám se, že když jsem směle

Přemýšlela jsem, čím tento článek tradičně ilustrovat... Nenašla jsem nic přiléhavějšího než písničku Báry. Přijde mi fér vám blogovým přátelům oznámit, že odešel.

Myslím, že tohle bude (alespoň pro mě) asi nejoblíbenější část celého mého svatebního seriálu hned po úvodní kapitole. Dnes je na řadě to hlavní: nevěsta. Ženich tedy samozřejmě také, ale vzhledem k tomu, že můj paličák má jisto jistě již svou jasnou představu, vezmu to tak nějak zevrubně.

Když kouknete na můj Pinterest, zjistíte, že inspirativní svatební obrázky sbírám už asi 5 let. Vystřihuji je z časopisů mnohem déle... To jen dokládá mou svatební úchylku :-) No a ani pět (a vlastně mnohem více) let nestačilo k vykrystalizování konkrétní představy o šatech a celkovému stylingu nevěsty.

Lítám mezi krajkovým trendem, u mě už obvyklou pompézností a nějakými specialitami typu puntíky. Ano, čtete dobře.

Doufám, že se dostáváme ke kratším kapitolám :-) Dnes se chci na pomyslné svatbě pořádně nadlábnout. Přiznám se, že je to trochu podle rčení "kovářova kobyla chodí bosa". Přestože se víkendově věnuju cateringu, nějak si nedokážu vysnít, co vlastně chci mít na talíři a od koho.

Plánování jídla je do velké míry závislé na celkové organizaci svatby. Zažila jsem několik svateb vyhladovělých k smrti, protože se konal nejdříve obřad, pak nějaké legrácky, focení a svatebčané hladověli a hladověli. Nikde ani koláček, ani jednohubka. Tak  takto ne. Buď bude obřad, oběd a bufet nebo se bude program natahovat (nevidím důvod) a měly by být připravené alespoň koláčky a kanapky.

Cateringovou společnost a forma teplého i studeného bufetu má u mě jednoznačně zelenou. Je to poměrně ekonomické a každý si dá skutečně to, na co má chuť. Jediný problém vzniká s tím, že tetičky, babičky, dědouškové nechápou tuhle formu pohoštění. Takže sedí o hladu a o suchu a čekají, kdy jim někdo poskytne plný servis. Bohužel se trefuju do vlastních řad, i na mých narozeninách tomu nebylo jinak.

Na oběd si představuju ideálně

V předchozím článku jsem nastínila, že se dnes budeme věnovat organizaci a zábavě. To je tedy soustíčko :-)

Musím říct, že si nejsem úplně jistá svatební agentkou. Právě proto, že všechny svatby, které jsem pracovně absolvovala, řídily svatební agentky, vím, že jejich přítomnost je fajn. Jako nevěsta (nebo svědkyně) neběháte jako šílená, ale všechno zajišťuje agentka. Ta je taky docela dobrý prvek v rámci udržení všech svatebčanů na uzdě. Nemusíte nervózně dupat nožkou, že je to vaše svatba a vy to či ono chcete/nechcete. Svatební agentka je tu od toho, aby tohle všechno vyřešila za vás. Zná vaše představy a elegantně vybalancuje všechny hrozby. Zároveň se vám program nerozplizne (tedy pokud je fakt dobrá) a hosté mají pocit, že se stále něco děje. Snad nejšílenější bývá doba, kdy se jedou novomanželé fotit někam do exteriéru. Agentka umí najít zábavu tak, aby hosté neodešli zatímco se někde s drahým natáčíte s krajkovým slunečníkem před objektivem :-D Akorát já mám zase to své postižení, že mám pocit, že to zvládnu utáhnout sama. Milý si agentku vůbec nepřeje, takže výsledná akce bude nejspíš opět diametrálně jiná. Ale varaovala jsem vás hned v úvodu tohoto seriálu :-D

To, že jsem milovnicí svateb už mnozí víte. Když jsem začala pracovat v cateringu, ani jsem netušila, že si vlastně tak trochu plním sen. Jen si to představte: každý týden jiná svatba, někdy i dvě. A pokaždé jsem vešla do prostoru s pocitem těšení se na nevěstu, výzdobu, detaily...

Téma svatby teď v naší domácnosti tak trochu rezonuje :-) Za tři roky brigádničení ve "svatebním průmyslu" jsem měla možnost poznat spoustu lidí, mnoho různých stylů a vysnít si ten svůj. Musím vás upozornit, že je to fakt jen sen. Je to představa dokonalé svatby a nejspíš zůstane dost drsně nenaplněná. Nepatříme k těm, kdo by mohli dát několik set tisíc za jediný den v životě. Ale rozhodla jsem se, že napíšu tento článek, abych si tu představu sesumírovala a hlavně uchovala. Za pár let se jí možná zasměju a dost možná se zasměju už ve svůj velký den... A vedlejší produkt? Třeba bude tenhle článek inspirací pro někoho, kdo svatbu chystá a vůbec neví, co by vlastně chtěl...

Ačkoliv už víte, že již nevlastním bezednou misku přání. Včera jsem se znovu pozastavila nad tím, kolik se mi toho splnilo a hlavně: jak přesné naplnění některá přání měla. A tak jsem se rozhodla ještě k tématu vrátit.

Moji nástěnku přání najdete na mém Pinterestu. Jak na ni? Tak předně potřebujete účet na Pinterestu. Dá se využít i facebookovský přístup a nebo účty nepropojovat. Pinterest vás přivítá a už už na vás hrne různé vizuální tipy. Mám ho opravdu ráda, řekla bych, že je to dlouhodobě moje nejoblíbenější sociální síť. Jsem přesně ten vizuální typ, který tohle vítá. Pinterest se dá využívat různě. Já ho využívám hlavně snílkovsky. 

Jaký je můj postup na splněná přání? Nejprve najdu vhodný čas, kdy mám náladu na to, se trochu zasnít a chci si představovat, jaké by to všechno mohlo být. Pak si vezmu do ruky papír a tužku nebo ideálně nějaký hezký blok, deník... No a začnu psát všechno to, co chci. Jestli už teď berete papír a tužku do ruky, tak se tomu opravdu otevřete. Jsou to vaše sny a přání, nedávejte tomu žádné hranice. Přát si můžete cokoliv...