Radus | Raduš píše

Už dlouho mám v hlavě nový koncept blogu. A pevně doufám, že neskončí rozplynutím do neznáma, jak tomu u mě často bývalo... Zásadním impulsem byla touha přestat s takovým tím tajnůstkařením :-) Zaheslovaná rubrika plná stížností na život.

Blogy mě baví - číst i psát. Přečetla jsem spoustu článků a prohlédla mnoho pinů na téma "jak být úspěšným blogerem" :-) A mnoho těch rad spočívá v tom, že si musíte určit téma.

Téma...

Foodbloger teda rozhodně nejsem, do beauty blogerky mám daleko...

Jsem možná snadno ovlivnitelná (rozuměj ráda se nechávám inspirovat a zkouším to sama na sobě).

Jsem příručková lady!

Včera jste si mohli přečíst o mé práci v cateringu, o obsl/...

Dnes se pokusím vylíčit svou profesi, kterou se zabývám na plný úvazek. Pracuji jako sociální pracovník a vedoucí pečovatelské služby. Zřídila si ji naše nemocnice. Filozofií této služby je návaznost péče na léčebnu dlouhodobě nemocných, tzv. LDN nebo taky DOLOD. Ovšem pečovatelská služba pečuje v domácím prostředí a nejsou to zdravotní sestřičky. O převazy, injekci, inzulin a jiné věci se starají zdravotní sestry z domácí péče. Jezdíme většinou k seniorům, ačkoliv můžeme pečovat o kohokoliv od 27 let (samozřejmě to musí být opodstatněné).

Pečovatelky jezdí ráno naše uživatele probudit, pomoci s ranní hygienou, u více nesoběstačných uživatelů vyměnit inko pomůcku, nachystají snídani (často do postele, ale věřte, že když už potřebujete snídani do postele od našich pečovatelek, moc radost z toho nemáte), umyjí nádobí a jedou k dalšímu. V půl jedenácté přistaví auto ke kuchyni, naberou jídlonosiče s obědy a rozvezou v okruhu asi 35km. Při rozvážení obědů vyberou prázdné jídlonosiče, které pak vrací do kuchyně. Odpolední směna objíždí ty, kteří se sami nenají. To znamená, že pečovatelka naservíruje jídlo z jídlonosičů, popř. vlastních zásob, krájí na kousky, občas pomáhá dostat sousto do úst. V odpoledních hodinách se pak věnujeme úklidům domácností a procházkám s uživateli. To už je právě na mě, abych lidi naučila třeba na to, že tyhle neživotně důležité úkony děláme po odpoledních nebo mezi ranní péčí a obědem. Večer naopak ty vážně nemocné, obtížně pohyblivé a zcela odkázané na péči druhé osoby ukládáme do postele, nebo alespoň polohujeme, dělám večerní hygienu, podáváme večeři apod. Tak tolik obecně k činnosti pečovatelské služby a práci pečovatelek.

A teď tedy přímo o mé práci.

V březnu jsem se stala Dobrým andělem. Každý měsíc z mého účtu odejde stokoruna, která se stane součástí balíčku peněz pro rodinu, kde je nemocné dítě nebo naopak rodič. Přispěla jsem tak patnáctiletému Danielovi se závažnou střevní nemocí na dietní stravu. Další stokoruna přistála v rodině paní Lucie, která je onkologickým pacientem a má dvouletého synka. Do třetice jsem přispěla svou špetkou do rodiny, která má dvě děti - jednoho dospěláka a pak benjamínka, u nějž se rozvinul nízkofunkční autismus, jehož součástí je těžká mentální retardace. Maminka tak pečuje na plný úvazek a jak známo, příspěvek na péči a jiné dávky od státu jsou v těhle případech nedostačující. Každý měsíc nakouknu, kam peníze přistály a přečtu si příběh rodiny... Donutí mě to zastavit se a přestat přemýšlet o hovadinách...